Muammar Kaddáfí měl vždy v mezinárodní politice image excentrika – vzpomeňme, jak na předloňském Valném shromáždění OSN obvinil zahraniční armády z rozšíření prasečí chřipky a Izrael z atentátu na Johna Fitzgeralda Kennedyho. Vždy také vynikal stylem oblékání, v němž kombinoval vizáž pozdního Michaela Jacksona s pouštním beduínem. Ale na skutečné roztomilosti mu pokaždé ubíralo hned několik věcí. Například to, že během své vlády vyvolal války s Čadem a Egyptem. Že celých čtyřicet let veřejně popravoval politické oponenty. Že vysílal své agenty zabíjet desítky libyjských disidentů žijících v zahraničí. Že byl po celá 70. a 80. léta jedním z největších hybatelů a sponzorů terorismu. Že podporoval některé z nejkrvavějších diktátorů a vojenských velitelů třetího světa.
Když použil proti demonstrantům ve vlastní zemi vojenské letectvo, znalce jeho života a díla to zvlášť nepřekvapilo. Koneckonců, jakou cenu mají životy lidí, kteří se postavili do cesty muži, jenž se sám prezentuje jako nástupce proroků Abraháma, Ježíše a samozřejmě Mohameda? Do cesty celé Libye, již prorok Muammar vede desítky let směrem, který popsal ve své Zelené knize, v onom „novém evangeliu“, jak ji kdysi nazval před slavnou novinářkou Orianou Fallaciovou.
Ocitujme z ní několik myšlenek: Muammar o podstatě ženy Ale proč je tedy muž a žena? Vskutku, lidská společnost se neskládá ani ze samotných mužů, ani ze samotných žen. Proč nebyli stvořeni jen muži? Proč nebyly stvořeny jen ženy? Koneckonců, jaký je rozdíl mezi mužem a ženou? Proč bylo nezbytné stvořit muže i ženu? Žena je samice a muž je samec. Podle gynekologa žena menstruuje nebo churaví každý měsíc, kdežto muž, protože je samec, nemenstruuje ani nemá měsíční periodu spojenou s krvácením. Žena, která je samicí, je od přírody vystavena měsíčnímu krvácení. Když žena nemenstruuje, je těhotná. Když je těhotná, je oslabena těhotenstvím asi jeden rok, což znamená, že celá její přirozená aktivita je značně snížena až do doby, kdy porodí. Když porodí nebo potratí, trpí šestinedělím, slabostí provázející každý porod nebo potrat. Protože muž neotěhotní, není vystaven slabosti, kterou trpí žena jako samice.
Muammar o zastupitelské demokracii a referendech Politický boj, jehož výsledkem je vítězství kandidáta například s 51 procenty hlasů voličů, vede k diktátorskému vládnímu orgánu maskovanému jako falešná demokracie, protože 49 procent voličstva je ovládáno nástrojem vlády, pro který nehlasovalo, ale který mu byl vnucen. To je diktatura.
Lid stojí tiše v dlouhých frontách, postupuje jako korálky růžence, aby odevzdal hlasy do volebních uren – stejně jako hází jiné papíry do nádob na odpadky. Taková je tradiční demokracie, převládající v celém světě. Z toho je tedy jasné, že zastoupení je podvodem. Referenda jsou podvodem na demokracii. Ti, kdo říkají „ano“, a ti, kdo říkají „ne“, nevyjadřují ve skutečnosti svou vůli. Byli umlčeni koncepcí moderní demokracie. Bylo jim dovoleno, aby vyjádřili jen jedno slovo: buď „ano“, nebo „ne“. To je nejkrutější a nejutlačovatelštější diktátorský systém. Muammarovo řešení: lidové výbory Moc lidu má jen jednu tvář a může být uskutečněna jen jednou metodou, totiž lidovými kongresy a lidovými výbory. Není demokracie bez lidových kongresů. Výbory všude!
Podle odhadů amerického ministerstva zahraničí pracuje v těchto výborech deset až dvacet procent Libyjců. Práce zahrnuje především dohled nad obyvatelstvem a podávání zpráv o jeho loajalitě. Takový poměr donašečů k celkové populaci je prý srovnatelný se Severní Koreou.
„Na celé planetě není jediná země s demokracií, kromě Libye,“ prohlásil Kaddáfí na Kolumbijské univerzitě v New Yorku v roce 2008.
Muammar o svobodě projevu Tisk je prostředkem vyjádření společnosti a není prostředkem vyjádření fyzické nebo právnické osoby. Demokraticky nemůže být fyzické osobě dovoleno, aby vlastnila jakékoli publikační nebo informační prostředky. Demokratický tisk je takový tisk, který je vydáván lidovým výborem zahrnujícím všechny rozmanité kategorie společnosti. Tímto způsobem bude to, co je nazýváno problémem svobody tisku, vyřešeno radikálně a demokraticky.
Podle výroční zprávy americké nevládní organizace Freedom House je Libye zemí s nejostřejší cenzurou v celé oblasti Blízkého východu a severní Afriky. V potlačování svobody projevu tedy překoná i Írán, Sýrii nebo Saúdskou Arábii. Netýká se to jen médií – hovořit s cizincem na politické téma je v Libyi trestný čin, za který je možné dostat tři roky nepodmíněně.
Muammar o úloze ženy Žena je pouze samice. Ženská anatomie se liší od mužské – tak jako samice v říši živočišné se liší od samců. To je přirozená a nevyvratitelná skutečnost. V živočišné a rostlinné říši byl samec přirozeně stvořen silný a houževnatý, kdežto samice krásná a jemná. Jsou jako květy, které jsou stvořeny, aby vábily k přitahování pylu a vydávání semen. Kdybychom květy odstranili, skončila by úloha rostlin v životě. Je to přirozená okrasa u motýlů a ptáků, právě tak jako u ostatních samiček živočichů stvořených pro přirozený životní cíl. Žena je něžnější. Žena je pohledná. Žena se snadno rozpláče. Žena se snadno poleká. Vcelku je žena jemná a muž je hrubý v důsledku své vrozené podstaty. Moderní průmyslové společnosti, které ženu přizpůsobily stejné fyzické práci, jako zastává muž, na úkor její ženskosti a její přirozené úlohy v pojmech krásy mateřství a mírumilovnosti – takové společnosti jsou nekulturní. Jsou to materialistické, necivilizované společnosti. Napodobovat je je stejně hloupé jako nebezpečné pro civilizaci a lidstvo.
Tělesnou stráž Muammara Kaddáfího tvoří čtyřicet něžných, krásných, plačtivých, lekavých a mírumilovných, speciálně vycvičených a po zuby ozbrojených žen. Vůdce si je vybírá sám. Podmínkou je, že to musejí být panny.
Muammar o sportu Sport je jako modlitba, jídlo a pocit tepla nebo chladu. Je nesmyslné, aby dav lidí přišel do restaurace jen proto, aby se díval na člověka nebo na skupinu lidí, jak jedí; je nesmyslné pro člověka, aby poslal jiného člověka nebo skupinu lidí, kteří by se za něj ohřáli nebo osvěžovali čerstvým vzduchem. Tisíce, které naplňují stadiony, aby se dívaly, tleskaly a smály, jsou titíž pošetilí lidé, kteří nedovedou provádět sport sami. Seřazují se do front, jsou nečinní a tleskají těm hrdinům, kteří je připravili o iniciativu, opanovali hřiště, řídí sport.
Muammarův syn Al-Sádí Kaddáfí byl fotbalistou, kapitánem libyjského nároďáku a prezidentem libyjské fotbalové federace. V sezonách mezi lety 2003 a 2007 se dokonce postupně objevil v týmech tří italských fotbalových klubů: Perugia, Udinese a Sampdoria. Za první z nich si zahrál jeden zápas, pak neprošel dopingovými testy. Za Udinese nastoupil také v jediném zápase, a to na deset minut. V Sampdorii nikdy do zápasu nenastoupil. .
***
ZeleNá kNiha . Použité citace textu pocházejí z prvního českého vydání Zelené knihy, které vyšlo díky péči Kaddáfího režimu v roce 1990 v nakladatelství Dialog. Citace jsou redakčně kráceny. . Sám Kaddáfí napsal první díl knihy „Řešení problému demokracie: Lidová moc“ v roce 1975, druhý díl „Řešení problému ekonomického: Socialismus“ v roce 1977 a třetí díl „Sociální základna třetí univerzální teorie“ v roce 1981. . Zajímavostí ekonomického dílu je mimo jiné vysvětlení různých systémů příjmů a mezd na příkladu „dělníka, který vyrobí deset jablek“, ve třetím díle lze zase nalézt komentář o černých obyvatelích Afriky, kteří jsou podle Kaddáfího vlivem horka líní. . Kompletní text Zelené knihy je aktuálně ke stažení na webových stránkách Komunistického svazu mládeže, kde se objevil s lakonickou poznámkou: „Ve světle současného konfliktu v Libyi bude užitečné seznámit se se Zelenou knihou, kterou napsal Muammar Kaddáfí.“
