Jenže ani plné stoly, ani taneční veselí Kuchtové nakonec k výhře nepomohly. „Vím, že to mají lépe zorganizované,“ krčila rameny. „Sehnali si prostě víc delegátů, převálcují nás,“ popisovala rozložení sil v sále.
A měla pravdu.
Martin Bursík postupně během nekonečných hlasování vyhrával pro svoje věrné post za postem.
Když v sobotu v noci neuspěla nejen v boji o předsednické místo, ale pak ani v bitvě o místopředsedkyni, neskrývala překvapení.
Porážku v boji o předsedu strany čekala. To, že jí ale delegáti odmítnou úplně, už ne. Stála v kuloárech a novinářům dokolečka opakovala, že nechápe, proč se jí chtějí zelení zbavit, když je podle posledních průzkumů popularity pro veřejnost tou nejoblíbenější zelenou političkou. Tomu nerozuměla. „Vám všem chci říci, že ve Straně zelených zůstávám, že pro ni budu dál pracovat, pokud o to budete stát,“ vzkázala delegátům a z místa v čele sálu si šla sednout ke stolu, kde seděli delegáti jejího kraje.
Důvod, proč neuspěla, je podle ní jasný. Byla to jednoduchá početní úloha. Bursík si dokázal volbu lépe připravit. „Mám podezření, že těsně před sjezdem některé organizace vznikaly účelově, schválně,“ tvrdila Kuchtová s tím, že například na Praze 2 vznikla nová stranická buňka z bývalých členů Unie svobody. A to je těsně před sjezdem podle ní prostě divné.
„Nám se třeba na Prahu 3 přihlásil nový člen. Z ústředí strany mu prý řekli, ať si rozmyslí, zda chce vstupovat na Prahu 3, kde jsem já, nebo raději někam jinam,“ přidával se ke Kuchtové největší Bursíkův rival Matěj Stropnický, který potvrzoval teorii o účelových buňkách.
Co bude dál, Kuchtová nevěděla. Svůj boj o stranické posty v Teplicích prohrála. Vzdávat se ale ještě úplně nechce.
„V jiné straně jsem nebyla, do jiné strany nevstoupím. Teď odejdu do konstruktivní opozice. Co to znamená? To ještě sama nevím,“ dodala.
