* LN Říkáte, že Bombers jsou „komiksová kapela“. Myslíte vznikem či stylizací?
Je pravda, že kapela vznikla na vernisážích Aloise Nebela, kde jsme cítili potřebu tyto nudné akce s červeným vínem a chlebíčky něčím oživit. V té době jsem taky pracoval na novém komiksu Bomber, a napadlo mě napsat k němu písničky a začlenit je do děje, tedy jen textově. Myslím, že to docela funguje. Je ale taky pravda, že se do dvourozměrné komiksové kapely stylizujem, ať už vizuálně či naším koncertním vystupováním.
* LN Na rozdíl od Umakartu jsou podle vašich slov Bombers ve své hudbě „buranští a živelní“ - dalo vám práci toho dosáhnout?
Myslím, že to nebylo zas tak těžké, o Umakartu jsme dlouho přemýšleli, kdo tam bude hrát, kde budem hrát, co budem hrát. U Bombrů jsme nezkoušeli a rovnou hráli. První koncert kapely Bombers byl v Mnichově. Bavoři mysleli, že jsou to nějaké moravské lidovky, tak jsme je u toho nechali a začali kout plány.
* LN Kdo a proč vlastně v Bombers hraje?
The Bombers jsou spisovatel Jaroslav Rudiš, nakladatel Joachim Dvořák a já. Ani nevíte, jak je dneska těžké sehnat někoho, kdo na nic neumí hrát, každý má doma kytaru, klávesy, nebo aspoň něco nahrává a tvoří v počítači. Moje představa byla dát dohromady kapelu, která začne z bodu nula, pěkně bez přípravy, žádná klišé, žádné umění, žádné muzikantské onanování. To se myslím povedlo, hudba doby kamenné, to je náš cíl.
* LN Potkává se téma komiksů s vašimi písničkami?
Hudbu, texty, obrázky, příběhy tvořím podobně, připadám si jako rybář u jezera svého podvědomí. Číhám, co se objeví na hladině. To, co ulovím, zpracuji, někdy v hudbě, někdy v obrazech. To není důležité. Důležité je být trpělivý.
