WASHINGTON/PRAHA „Byla jsem vystavena vážnému psychologickému a duševnímu nátlaku, i když mě nemučili, “ popsala íránskoamerická novinářka Roxanna Saberiová hlavní pocit, který si odnesla ze svého stodenního pobytu v íránském vězení.
Americkému rozhlasu NPR v prvním interview po svém propuštění dále prozradila, že se ze strachu přiznala ke špionáži pro Spojené státy. Falešnou výpověď však později odvolala.
Dvaatřicetiletá Saberiová vyrostla v americkém státě Severní Dakota. (Její otec má íránské kořeny, matka zase japonské.) V Íránu Saberiová žila šest let a pracovala jako reportér na volné noze pro různá západní média. Kromě toho připravovala knihu, která prý měla podat „vyváženější“ pohled na Írán.
Vše se ale změnilo 31. ledna. Tehdy do jejího příbytku vtrhli čtyři muži z ministerstva pro rozvědky. Nejprve prohlédli její knihy i počítač a pak ji odvezli k výslechu. „Poté co jsem si uvědomila, že nikdo neví, kde jsem, tak jsem se hodně bála,“ řekla NPR již klidným hlasem Saberiová. Vyšetřovatelé ji totiž nutili přiznat se k tomu, že je americkou vyzvědačkou.
Vyhrožovali jí popravou Saberiová se však v tento moment nátlaku nepodvolila, a putovala do teheránské věznice Evin, kde íránský režim drží i další politické vězně. Dosud však prý neví, jaký byl skutečný důvod zatčení. Íránská média však podle ní informovala lživě. „Nebylo to kvůli nákupu alkoholu ani kvůli reportování bez novinářské karty,“ podotkla.
V Evinu však během prvních dní, kdy byla umístěna na samotce, zažila ty nejhorší chvíle. „Vyslýchali mě od rána do večera se zavázanýma očima,“ vzpomínala. Vyšetřovatelé jí navíc vyhrožovali, že pokud se nepřizná, hrozí jí deset nebo 20 let vězení, případně i poprava. To už na Saberiovou bylo příliš, a podřídila se. „Ano, jsem americký špion,“ řekla. Později však své přiznání vzala zpět, i když si podle vlastních slov uvědomovala, že to znamená jistotu dlouhodobého trestu.
„Žalobce se naštval,“ řekla. V rychlém procesu za zavřenými dveřmi ale Saberiová za údajnou špionáž dostala osm let. Právě výše trestu jí ale podle ní pomohla získat pozornost celého světa, včetně domovských Spojených států. Ve vězení Saberiová po nějaký čas držela hladovku. „V podstatě jsem pila jen vodu s cukrem,“ uvedla s tím, že protest ukončila na naléhání své matky.
Za jeden z největších zážitků považuje pobyt ve společné cele s dalšími politickými vězeňkyněmi: „Nejsou ochotné podvolit se nátlaku, aby učinily falešné přiznání. Odmítají přísahat, že po svém propuštění již nebudou pokračovat ve svých aktivitách.“
Saberiovou nakonec 11. května z vězení propustili. Soud totiž její trest snížil na dvouletý podmíněný. Novinářka však doufá, že se do Íránu vrátí. Plánovanou knihu však chce rozšířit o zážitky ze svého věznění.
