Piloti ČSA o sobě opět dali slyšet. Tentokrát ale nebojují o platy, a dokonce ani ne o pracovní místa. Nezpochybňují, že ztrátové aerolinky musí v zájmu vlastního ozdravení propustit i několik pilotů. Nelíbí se jim ale výběr těch, kteří dostanou padáka. Jsou mezi nimi totiž i mnohaletí kapitáni, a to odporuje principu seniority, na kterém se s vedením aerolinek údajně dohodli. V případě jeho nerespektování dokonce hrozí právními kroky. Nemá cenu zkoumat, zdali taková dohoda uzavřena byla, či ne. Za zamyšlení ale stojí princip, že v případě propouštění jsou automaticky první na řadě ti, kteří jsou ve firmě kratší dobu. Je jedno, jestli se jedná o piloty, či prodavače. Tento princip je špatný. Nezohledňuje totiž skutečné kvality zaměstnanců, jejich kvalifikaci, pracovní výkon. Vychází pouze z paušálního předpokladu, že ten, kdo je ve firmě déle, je zaručeně zkušenější, a tím i zaručeně lepší. Jestli to funguje v praxi, si může každý z nás ověřit sám. Stačí se rozhlédnout po kolezích na vlastním pracovišti. Kdyby byl princip seniority uplatňován, klíčem k úspěchu by nebylo efektivně pracovat, ale v práci přežít. I kariérní postup by byl obtížný. Stačí si vzpomenout na marný boj snaživého Hujera s neambiciózním dílenským mistrem Kroupou v kultovním filmu „Marečku, podejte mi pero!“.
27. ledna 2011
Jak to vidí
