O úspěchu CD, vydaného francouzskou firmou, a o tajemném autorovi hudby hovoří Václav Luks (1970), zakladatel úspěšného ansámblu.
* LN Vaše CD se umístilo mezi deseti nejprodávanějšími klasickými deskami ve Francii, má na kontě Coup de coeur kanálu Mezzo -čekali jste takový ohlas?
Takový úspěch jsme nečekali. U desek platí, že pro komerční úspěch musí být tahákem slavné jméno skladatele nebo souboru, případně sólisty. A my jsme nesplňovali ani jedno kritérium. Zelenka, přestože se jako jediný z českých skladatelů 18. století dá počítat k evropským celebritám, není srovnatelný co do popularity s Vivaldim a my nejsme soubor, který by svým věhlasem mohl ve Francii konkurovat domácím, jako jsou Les Arts Florissants nebo Les Musiciens du Louvre. A teď se naše CD prodává líp než jejich, to je velké překvapení. Na německém trhu jsme v první dvacítce jako jediný z francouzských titulů.
* LN Možná berou Němci Jana Dismase Zelenku za vlastního. Čím vás tento autor přitahuje?
Zelenka láká už svou osobností zahalenou tajemstvím. Vlastně nevíme nic o jeho mládí, pouze to, že své křestní jméno Lukáš si změnil za Dismas, což je jméno hříšníka ukřižovaného po boku Kristově. Trpěl pocitem viny? Víme, že prvního hudebního vzdělání se mu pravděpodobně dostalo od jeho mecenáše svobodného pána Hartiga kolem roku 1710. Jemu v té době bylo třicet, to je na tu dobu naprosto neobvyklé, že by někdo v tak pokročilém věku začal studovat hudbu. Nebyl virtuosem na žádný sólisticky exponovaný nástroj, hrál na kontrabas a většinu svého života strávil na dvoře saského kurfiřta v Drážďanech. Jeho hudba je podobně svérázná. Mám pocit, že je to skladatel, který nepatří do své doby, svým individuálním profilem, až romantickým, a dimenzí svých skladeb, kterou předstihl své současníky. Jeho hudba je originální, po třech taktech uhodnete, že to je Zelenka. A je to tak už od jeho raných skladeb - ta první známá, jejíž hudba se nezachovala, vznikla na zakázku v roce 1704 - odtud název našeho souboru.
* LN Neobjevilo se nic z jeho osobních dokumentů?
Nemáme ani jeho portrét - to, co se občas vydává za jeho podobiznu, je výřez hráče na violon z rytiny dvorské slavnosti Augusta II. Neexistuje ani osobní korespondence, zachovaly se pouze dopisy, ve kterých žádá o zvýšení platu, udělení titulu a podobně. Pravděpodobně vyučoval, ale o žácích se nic neví, působí to, jako by se za to styděli. Chtělo by se říct, že žil trochu na okraji společnosti, ale nedávno se objevila oslavná báseň na drážďanský orchestr od zapomenutého literáta Kittla, který žil v Pirně. Velká část je věnovaná Zelenkovi, kde Kittl oceňuje jeho hloubku, vkus, kontrapunkt a mluví o jeho světové proslulosti. Najdeme tam i pěknou slovní hříčku: Nechť se, jak hodno tvého jména, tvá sláva zelená...
* LN Setkal se Zelenka s Bachem?
Jsem o tom přesvědčen, Bach v Drážďanech byl, hrál tam na varhany, věnoval svému žáku Goldbergovi ve službách diplomata Karla von Keyserlingka slavné variace. Jeho syn Wilhelm Friedemann v Drážďanech působil - a byl pravděpodobně Zelenkovým žákem. Bylo by divné, kdyby se s Johannem Sebastianem Bachem nepotkali. Navíc Wilhelm Friedemann Bach byl Zelenkovým sousedem, bydleli přes ulici.
* LN Jsou české soubory na stejné úrovni jako ostatní evropské?
Muzikanti jsou tu stejně dobří jako ve světě, ale u většiny českých pořadatelů nedostanou stejné podmínky jako když hrají pod hlavičkou zahraničního tělesa. Možná jsme v některých ohledech dokonce lepší než třeba některé slavné zahraniční soubory. Jenže to je tak, že jsme a priori chápáni jako ti, kdo něco „dohánějí“, a aby místní uznali, že jsme dobří, musíme si vydobýt jméno venku.
* LN Jaké podmínky má soubor u nás, aby mohl fungovat?
Existenční otázky řešíme dnes a denně, tomu se ale nevyhne žádný soubor ani v zahraničí. Nemůžu si stěžovat, dostává se nám podpory z magistrátu i ministerstva. Je to tolik, kolik lze očekávat u menšinového žánru uvnitř menšinového žánru. Někdy je ekonomická realita hodně drsná, ale já nechci dělat kompromisy na úkor kvality. Proto přeléváme peníze z výdělečných zahraničních projektů na ty ztrátové.
