Kirsch s kolegy si vzali na mušku některé léky za skupiny označované zkratkou SSRI (selektivní blokátory zpětného vychytávání serotoninu). Jde o přípravky, které zvyšují hladinu látky serotoninu v nervových spojích. Brání totiž jeho vstřebávání. „Hladina serotoninu přitom nepochybně ovlivňuje náladu a chuť do života,“ říká psychiatr Jiří Krombholz.
Tato farmaka v současné době patří mezi tzv. léky první volby při léčbě většiny depresí. Kirsch s kolegy se ovšem tvrdí, že některé léky z této skupiny neúčinkují o nic lépe než placebo bez účinné látky.
Britští výzkumníci se neopírají o vlastní klinický nebo laboratorní výzkum, ale analýzu cizích studií. Od amerického Federálního úřadu pro léčiva si vyžádali 47 dříve zveřejněných i nezveřejněných studií o účincích čtyř léků skupiny SSRI (fluoxetin, paroxetin, venlafaxin a nefazodon). Především fluoxetin (v USA Prozac, u nás Deprex) patří mezi celosvětově velmi rozšířená antidepresiva.
Statistická analýza výsledků těchto studií podle Kirsche ukazuje, že pacientům s depresí se daří lépe, když antidepresiva berou, ale i tehdy, když dostávají placebo. Rozdíl v míře zlepšení podle analýzy není příliš velký. Výrazné výsledky v léčbě placebem a zkoumanými antidepresivy jsou prý pouze u skupiny pacientů s velmi závažnými formami deprese.
U jiných skupin nemocných (tedy s lehčími formami deprese) je „jen málo důvodů předepisovat antidepresiva pacientům, kteří netrpí těžkou depresí, ledaže selhala alternativní léčba,“ dodává zpráva. Výsledky studie samozřejmě vzbudily rozruch. Jenom fluoxetin celosvětově používalo nebo používá asi 40 milionů pacientů, a především v USA patří mezi široce používané léky.
VČesku je situace poněkud jiná. „Berou ho jenom asi čtyři procenta pacientů,“ říká psychiatr docent Oldřich Vinař. Celkově u nás zmíněné léky používá asi 11 až 12 procent pacientů s depresí.
„Přesto neberu tuto zprávu na lehkou váhu,“ říká docent Vinař. Podle něj ovšem britská studie trpí metodickými nedostatky, například brala při hodnocení závažnosti deprese u pacientů v potaz jedinou škálu z několika obecně používaných. „Jisté zkreslení vidím i v tom, že si autoři vybrali čtyři léky, které nejsou obecně považovány za ty nejúčinnější,“ říká Oldřich Vinař. Britští autoři se nepřímo brání tím, že hodnotili jen léky, ke kterým měli kompletní dokumentaci.
Důkazy o účinnosti antidepresiv ale už dnes také nejsou jen statistické, říká Oldřich Vinař: „Díky moderním zobrazovacím metodám je máme doložené i přímo z mozku. Víme, že tyto léky pomáhají spouštět hojivé procesy v mozku poškozeném stresem, kdy dojde doslova ke zmenšení některých jeho částí.“
Přesto nejsou antidepresiva skupiny SSRI všelékem. Objevují se důkazy, že jejich účinnost proti placebu není vyšší o 30 až 40 procent, jak se uvádělo dříve, ale jen 15 až 20 procent, říká Oldřich Vinař.
Že tyto léky mají poněkud méně razantní účinky, než se většina lékařů domnívala, říká i Jiří Krombholz: „Podle některých studií jsou u těžkých depresí výhodnější starší typy antidepresiv.“ Přesto ani on nepochybuje o účinnosti SSRI léčiv. „Podle mých klinických zkušeností u pacientů opravdu dochází po podání těchto léků ke zlepšení.“
Lékaři uznávají, že osobní forma léčby (psychoterapie) je u mírnějších depresí stejně účinná jako podávání léků. Bývá ovšem dražší.
