Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Jsou investiční bankéři lumpové?

Česko

DRAMATA A FRAŠKY EKONOMIE díl I.

Milý Pavle Kohoute, ekonome, jsem nadšen, že Ti budu smět celý rok klást pro Tebe stejně těžké otázky, jako kdyby se někdo ptal mě, kde se píše y a kde i. Čerstvě mě upoutal článek bývalého německého kancléře Helmuta Schmidta, že zná tři základní lidské typy: lidi jako on, kteří v dětství občas čmajzli v samošce lízátko, lidi s vrozenou vlohou ke zločinům a pak už hned investiční bankéře. Můžeš mi vysvětlit, co je to za dravce?

Předem Ti děkuje Pavel Kohout, spisovatel.

Proč mají investiční bankéři tak špatnou pověst? Částečnou odpovědí může být, že málokdo ví, co investiční bankéři vlastně dělají. Přitom to původně nebylo tak složité.

Do roku 1999 platilo ve Spojených státech, že komerční banky přijímaly vklady a poskytovaly úvěry podnikům i domácnostem. Naopak investiční banky se staraly o uvádění emisí akcií a dluhopisů do oběhu, obchodování na burze, slučování podniků (fúze a akvizice) a ekonomický výzkum.

Jednoduché, že? Co je to investiční bankéř, tedy víme. Ale proč by se měl za svoji práci stydět?

Rozdělení uvedených předmětů činnosti bylo v USA stanoveno Glass-Steagallovým zákonem z roku 1933. Zákonodárci se domnívali, že vydělení specializovaných investičních bank zabrání budoucím finančním krizím.

Od roku 1933 uplynula řada desetiletí. Zbytek vyspělého světa, který komerční a investiční bankovnictví nerozdělil, žil v relativním klidu. Zejména Evropa žila a prosperovala i bez oddělení obou typů bankovních činností. Proto si během 90. let zákonodárci ve Washingtonu řekli, že Glass-Steagallův zákon je reliktem minulosti, a zrušili jej. Nějakou dobu se zdánlivě nedělo nic. Pak se investiční banky pustily do úvěrových obchodů ve velkém. Neměly ovšem pobočky pro shromažďování vkladů od obyvatel. Proto mohly půjčovat jen ty peníze, které si samy půjčily. Protože investiční bankéři jsou na trhu doma, nebyl problém si půjčit libovolné objemy peněz. Například starodávné značky jako Bear Stearns, Merrill Lynch nebo Lehman Brothers, jejichž historie sahala do 19. století, měly tolik peněz, o kolik si jen řekly. Zmíněné tři investiční banky pracovaly s dluhem, který překračoval velikost základního jmění 31 až 34krát. Pro tento poměr se také používá termín finanční páka (leverage). Podobně jako ve fyzice dokáže páka zvětšit sílu, ve financích může zvýšit zisky. V dobách hospodářské konjunktury, kdy peněz je dost a stále více, je to báječné.

Bohužel ředitelé investičních bank dosti pošetile nevzali v úvahu, že mohou přijít i horší časy, kdy je peněz na trhu nedostatek. V těchto dobách se finanční páka může obrátit proti svým tvůrcům: namísto zisků násobí ztráty. (Je zvláštní, že podobného opomenutí se dopustili manažeři bank, které samy prováděly rozsáhlý ekonomický výzkum. Ale je to tak.) Přesně to se stalo v roce 2008, kdy americká ekonomika byla postižena recesí. Hodnota cenných papírů, které byly drženy investičními bankami, klesla. Jejich objem byl ohromný, vždyť byly pořízeny na dluh. Celá finanční konstrukce, na které stály investiční banky na Wall Street, se zhroutila. Ztráty byly mnohokrát vyšší, než kolik činily finanční rezervy investičních bank. V tomto momentě musel zasáhnout stát, aby velikášství a nezodpovědnost vrcholových bankovních manažerů zaplatil.

Proč stát nenechal bankéře podusit v jejich vlastní šťávě? Každá velká banka, ať už investiční nebo komerční, je součástí husté sítě smluv. Jakmile zkrachuje jedna banka, vzniká okamžitě nebezpečí, že začnou krachovat další. A když krachují banky, následují záhy průmyslové podniky, které potřebují úvěr. A domácnosti, které mají v komerčních bankách úspory. Celá drtivá éra velké hospodářské krize třicátých let byla následkem tohoto mechanismu. V září 2008 a během následujících měsíců tedy americká vláda i centrální banka (tedy federální rezervní systém) udělaly vše, aby odvrátily zhoubný řetězec bank padajících sériově jedna za druhou jako dominové kostky.

Toto úsilí bylo nakonec úspěšné. Další velká deprese se nekonala. Svět sice v roce 2009 zaznamenal globální recesi, ale ta byla stále ještě relativním úspěchem ve srovnání s tím, co také mohlo následovat.

Tento příběh je samozřejmě velmi zjednodušený. Vláda nese nejen zásluhy, ale i podstatnou část viny, protože nedokázala trh správně regulovat. To je však již jiný příběh. Pádem většiny investičních bank z Wall Street investiční bankovnictví samozřejmě nekončí. Dále se budou uvádět akcie a dluhopisy na burzu, dále se budou provádět fúze, akvizice a jiné operace.

Tyto činnosti ovšem z větší části přejdou pod příslušná oddělení komerčních bank, podobně jako je tomu ve zbytku světa. Investiční bankovnictví se stane skromnějším a poctivějším odvětvím.

***

Vážení čtenáři, vaše názory a reakce pište na adresu byznys@lidovky.cz

PAVEL KOHOUT spisovatel a dramatik

SE PTÁ

PAVLA KOHOUTA ekonoma

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...