Neděle 21. července 2024, svátek má Vítězslav
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Jste Twee?

Česko

ODPOSLECHY Dnes o nástupu českého jemňoučkého chlapectví

Při pohledu na klipy českých mlaďochů Fake Tapes nebo Charlie Straight vidíme zase jeden generační posun. Ani ne tak v hudbě (bohužel): spíš ve stylizaci i přirozenosti těch, kdo stojí na scéně. Po generacích rockerů nebo názorových písničkářů se tu prezentuje takové jemňounké chlapectví: nic, co by navazovalo na tradiční podoby mužských hrdinů, spíš kluci, kterým se nechce do světa odpovědnosti, plánování, dospělých vztahů. Divte se. Když se ve světě proslavila skotská kapela Belle and Sebastian, na větší scény s ní dorazila gymnaziální atmosféra, nevyléčitelná ani postupujícím věkem. Kapely, kterým byla vlastní jemnost, antirockerská křehkost a přešlapování před prahem dospělosti, dostaly časem stylovou nálepku „twee“. Jedna skupina se dokonce pojmenovala Twee as Fuck, což přeložme jako „kurva jemná partička“.

Něco z twee nikdy neztratili Tata Bojs, notorické chlapectví na plné pecky v sobě mají Hm... – kapela, která rapuje Antonína Sovu (Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy) a ve vlastním textu posílá všechny „do prdele“ s bezkonkurenční nesmělostí. Je to srandovnější twee než u Fake Tapes, kterým ale nemá cenu kazit dekadentní party, protože ta k teenagerovským náladám zásadně patří taky. V devadesátých letech se u nás mluvilo o vlně „chcípáckého filmu“ s hlavními postavami, kteří si se světem kolem sebe nevědí rady (Návrat idiota, Mrtvej brouk, Rychlé pohyby očí...). To je na twee muzikanty moc existenciální poloha, ti si jdou radši hledat něco inspirativního v oblíbených komiksech z dětství.

Kdo poslouchá a hraje jenom twee, o toho se lze trochu bát. Ale sama ta muzika nepochybně odráží jednu část osobnosti. Pipi Dlouhá punčocha nabízela pilulky proti dospělosti. Pokud je člověk užívá jaksi mimo jiné, může z toho být sentimentální i sebeironická kompenzace toho nedospělce v nás. Vyvážené a autorsky zkušené „twee“ nabízejí norští Kings of Convenience, kteří se teď vrátili s novým albem Declaration of Dependence. Erland Oye vede tohle duo jako jednu ze tří svých kapel (těmi dalšími jsou Royksopp a The Whitest Boy Alive). V téhle si nejvíc odžívá atmosféru pokojíku, kde člověk zpracovává zážitky a sny – a se španělkou na klíně je zkouší přetavit do písničky. Je to stav mysli, mírnost v písních působí i deset let poté, co si Erland s tímhle projektem začal. Když teď kamarádka Hanka koupila kvůli koncertní premiéře Kings of Convenience letenku do Skandinávie, zase jsem si připomněl, že obrazy nevyléčitelného chlapectví nejsou lákavé jenom pro kluky...

O autorovi| Pavel Klusák, hudební publicista

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!