Rozsudek je pravomocný a Benešová připustila, že se omluví. „Počítám s tím,“ řekla krátce po verdiktu na chodbě soudu. Zároveň si chce podat dovolání, a případem se tak bude zabývat Nejvyšší soud. Za „justiční mafii zákulisní“ označila Benešová v prosinci 2007 v Radiožurnálu svou nástupkyni v úřadu Renatu Veseckou, exministra spravedlnosti Pavla Němce, bývalého místopředsedu Nejvyššího soudu Pavla Kučeru a další čtyři představitele justice. Všichni podle Benešové údajně zasahovali do kauzy Čunek, manipulovali s jinými případy a snažili se justici ovládnout.
Vesecká a spol. Benešovou zažalovali. Ona se bránila tvrzením, že její výrok je pravdivý, a navíc byl myšlen v nadsázce. To ale soudkyně Romana Vostrejšová odmítla. Verdikt zdůvodnila tím, že se Benešové nepodařilo tvrzení o „justiční mafii“ prokázat. Navíc si jako advokátka prý neměla dovolit použít takto expresivní výraz. „Zákon o advokacii speciálně ukládá zdrženlivost, právo na expresivitu -nadsázku v tomto případě uznat nelze,“ dodala soudkyně.
U soudu včera opětovně svědčila ostravská státní zástupkyně Zlatuše Andělová. Ta popsala tři neformální schůzky představitelů justice, na nichž byla probírána kauza Čunek.
Pokračování na straně 3
Justiční mafie není justiční mafie, řekl soud
Dokončení ze strany 1
Na jedné z nich přitom z Kučerových úst podle Andělové padla slova, že by vyšetřování kauzy bylo vhodné s ohledem na aktuální potíže vlády Mirka Topolánka protahovat. Andělová tedy vypovídala stejně jako dříve před středočeským krajským soudem. Ve vyhodnocení jejího svědectví se však oba soudy markantně liší. Podle předsedkyně odvolacího senátu Vostrejšové nebylo prokázáno, že by expresivní výroky Benešové vycházely z pravdivých skutečností, a poukázala na to, že kromě konkrétního jednání by musel být Benešovou prokázán i úmysl ovlivňovat justici. Ta však podle Vostrejšová neunesla důkazní břemeno, naopak svými výroky ovlivnila veřejné mínění a zasáhla čest žalobců. Prvoinstančního krajského soudce Vojtěcha Cepla zkritizovala za to, že ve svém opačném verdiktu vzal „obecné řeči“ o kauze Čunek za klíčový důkaz. Cepl konstatoval nedovolenou intervenci, profesní šikanu a zneužití delegace - předání kauzy Čunek jinému státnímu zástupci. To však bylo podle Vostrejšové nepřípustné vzhledem k tomu, že měl povinnost případ projednávat v tzv. koncentrovaném řízení, které mu dovoluje vycházet pouze z důkazů, jež Benešová přednesla v první den jednání.
Cepl přitom připustil jako důkazy i návrhy stran podané po skončení prvního dne řízení. Odvolací senát se kauzou zabýval již v březnu 2009, kdy prvoinstančnímu středočeskému krajskému soudci Ceplovi případ odebral a jeho verdikt zrušil. Cepl se obrátil na Ústavní soud a ten mu případ vrátil. Ve svém rozsudku Cepl vyhověl pouze náměstkovi pražského vrchního žalobce Liboru Grygárkovi, kterému se Benešová omluvila. Šéf jihomoravských žalobců Petr Coufal a jihlavský státní zástupce Arif Salichov před druhým kolem sporu žaloby stáhli. Na základě svědectví Zlatuše Andělové, v kterém popsala neformální schůzky justičních představitelů, kárný senát pražského vrchního soudu nepravomocně zbavil funkce soudce Kučeru s tím, že vyšetřování údajné korupční kauzy opravdu ovlivňoval. Vesecká po schůzkách Čunkův případ sebrala státnímu zástupci Radimu Obstovi a dala jej do Jihlavy Salichovovi, který vyšetřování v srpnu 2007 zastavil. Z místa vrchního státního zástupce v Olomouci pak kvůli nesouhlasu s vývojem Čunkova případu musel odejít Ivo Ištvan a stejně dopadl i jeho zástupce Igor Stříž. Poznámku k tématu čtěte na straně 10
