Ač se to někomu nemusí líbit, je to tak. Bez mužů se neobejde žádná diskuse s výhradně ženským obsazením. Stěžování si na ně je totiž prvotní stmelující element zakládající jakékoliv ženské společenství.
„Kdo je naštvaný na chlapy, ať zvedne ruku – a už si máme o čem povídat,“ zavelí Veronika Stropnická a Olga Sommerová se přidává: „A už máme program občanského sdružení.“ Alexandra Rudyšarová nadšeně souhlasí. Jen Michaela Bakotová, jediná z přítomných dosud svobodná a bezdětná, zůstává (zatím) nad věcí.
* LN Už vás dnes naštval nějaký muž?
Michaela Bakotová (M. B.): Já jsem dnes ještě žádného nepotkala.
Alexandra Rudyšarová (A. R.): Ještě teď mám vysoký tlak, jak mě rozčílili rovnou dva chlapi v práci.
Olga Sommerová (O. S): Mě by mohl opravdu naštvat jedině muž, který by byl můj manžel nebo syn. Což dnes nepřichází v úvahu, takže mě jenom štvou ti kravaťáci v politice.
Veronika Stropnická (V. S.): Dva mě příšerně naštvali na zkoušce v divadle a jeden se mě zastal, takže přemýšlím, jestli to náhodou není homosexuál.
* LN Umíte si představit život bez mužů?
V. S.: V okamžiku, kdy by okolnosti nasvědčovaly tomu, že budu bez chlapa, požádala bych prvního popeláře, který by jel okolo, aby se k nám nastěhoval. Dovedu si představit život bez muže, pokud je žena zasvěcená vyššímu poslání – třeba jeptiška. Ale když už se rozhodne fungovat jako žena-matka, rodina by měla být úplná, i kdyby to mělo být s cizím tatínkem. Vždycky jsem se cítila lépe ve společnosti mužů, v čistě ženské společnosti mi není dobře. Myslím, že všechny vztahy žena–žena jsou náhražkou za to, když nevyjde vztah žena–muž. Samozřejmě že si ráda pokecám s kamarádkami, ale stejně pořád řešíme muže.
O. S.: Muž a žena jedno jsou a jedno bez druhého velmi těžko existuje. Ale já teď existuji bez muže a musím říct, že velmi lehce. Žiju sama, naštěstí obklopena rodinou, takže jemi dobře. Po všech životních pokusech a trápeních nechci žít s mužem. Leda že by se objevil nějaký, kde bych řekla „ach“ a zamilovala se. Je mi lépe ve společnosti žen. Muž a žena jsou rozdílné bytosti, a když se chceme doplňovat, je to dobré, ale pokud si chci s někým rozumět, potřebuju komunikovat se ženami. Mám kliku na ženy, které jsou inteligentní, charakterní a zajímají se o věci veřejné jako já. Pokud mi někdo v životě pomohl, tak to skoro vždycky byla žena. Přátelství mezi ženami je něco nenahraditelného. To je solidarita jednoho živočišného druhu, který se nepožírá.
M. B.: Bez muže by mi scházela polovice mého vesmíru. Potřebuji ho k tomu, abych mohla být úplná. Když žena dokáže být sama sebou, vytváří určitý kruh bezpečí, kde se muž teprve může otevřít. Ale my mnohdy nevíme, co to ta skutečná ženskost vlastně je. Takže se muži příliš často neotevírají, protože to bez žen nedokážou. A to je možná důvod, proč muži nejsou doma a ženy s nimi neustále bojují.
V. S.: Já ale vůbec nestojím o to, aby se mi muž otevíral. Protože on, když se otevře, tak je otevřený úplně někde jinde než já. V tom otevření nenastane vůbec žádné setkání. Muž otevře okna, my kabelku.
O. S.: Jenom láska a sex na tři měsíce, rok, dva dokáže ženu a muže spojit. Nic jiného!
A. R.: Bez mužů by byl život poněkud jednotvárný. Na jedné straně ale stojí otázka, jakou úlohu by muži měli zastávat, a na druhé to, co jsou schopní nebo neschopní vykonat... A pokud jde o společnost žen, je potřeba ji vybalancovat. Mám své dýchánky s kamarádkami, ale jsem ráda, když náš holčičí přístup k životu mohu vykompenzovat mužským názorem na věc.
* LN Kde a kdy potřebujeme muže? A na co je nepotřebujeme?
V. S.: My je nepotřebujeme v podstatě na nic. Protože všecko si uděláme samy. Tedy kromě sexu. V tom jsem stará škola a tam muže potřebuji zcela a úplně. A vlastně kromě této drobné maličkosti je nepotřebuji na nic. Jenže bez nich vůbec nemůžu žít. Jinak si všechno zařídím, opravím rychleji sama a peníze si vydělám také sama. Ale díky tomu, že muž existuje, já ráno vůbec vstanu. Je to ten první impulz, důvod, proč žít – a pak už všechno běží samo. Všechny manžele jsem si neskutečně rozmazlila. I Stropnického: když k nám přišel, uměl vařit, žehlit, prát, a teď už nedělá vůbec nic. Mně totiž nevadí mužům sloužit. Potřebuji bod, kolem kterého se můžu točit. Na to už jsem byla třikrát vdaná, abych pochopila, že nemůžu plakat, když mi muž nerozumí a nepomáhá. Muži nerozumí a nepomáhají. Teprve ve chvíli, kdy se s tím smíříme, máme šanci být šťastné s mužem. Dokud od něj očekáváme pomoc a porozumění, budeme se trápit.
O. S.: Potřebovaly bychom, aby se muži hlavně vrátili do rodin. Protože oni sice ve svých profesích pracují dobře, ale svou úlohu kvalitně neodvádějí v rodinách. Bylo by dobré, aby přestali vydělávat tolik peněz, aby přestali tolik bažit po kariéře a aby na úkor toho věnovali svůj čas životu, to znamená své ženě a dětem. Ta patriarchální nerovnováha – muž někde na tribuně a žena u plotny, to je tragické a zničující. Potřebujeme, aby muži přišli na to, že život je zajímavější než kariéra a prachy. V. S.: Ale žádný muž svoji kariéru neopustí. Muži vždycky byli dobyvatelé velkých cílů.
O. S.: Jenže to jsou tradiční schémata.
V. S.: Ale já od nich nic jiného nechci a myslím, že to ani není možné, aby se vrátili domů. Hlavně ať muž doma nepřekáží – ještě by mi ovlivnil výchovu dětí a utratil peníze, které jsem vydělala! Ať o něm víme, ať mám potenciál nějakého falu, ale jinak ať si žije na Marsu a staví vzdušné zámky! A. R.: Teoreticky si myslím, že muž je nenahraditelný, ovšem otázka je, jak se to prakticky plní. Nezastupitelný je při výchově dětí a pro pocit, že tam někde někdo je. Jsem tři roky sama a všechno je jenom na mně, což je daleko těžší, než když doma někoho máte a můžete mu i za něco vynadat nebo se s ním pohádat. A na co ho potřebuji? V zásadě asi na nic. Jen pro ten dobrý pocit.
M. B.: Muže potřebuju, aby mi naslouchal. A jsem vděčná, že takového muže vedle sebe mám.
* Pokračování na straně II
* Dokončení ze strany I
O. S.: Muže nepotřebujeme na to, aby nás kontrolovali a buzerovali, aby nám říkali, že nás živí, když vychováváme malé děti, aby nám dávali prachy, protože si je umíme vydělat samy. A nemůžu si vážit muže, který lže a podvádí. Když se podívám na naše politiky, jak lžou a touží po moci, tak to jsou muži, které nepotřebuji. To jsou lidé beze cti, a to pro mě nejsou muži.
* LN Kde najít ideálního muže?
V. S.: V knihovně, v nějaké harlekýnce.
O. S.: Jak už řekla Marlen Diettrichová: „Ideální muž je ten, kterého jsem nikdy nepotkala.“
M. B.: Ideální je ten, který naslouchá. Záleží ale také na nás, abychom dělaly něco se sebou, hledaly pravdu vůči sobě samé – a pak ten ideální přijde a není to sci-fi.
V. S.: Já nepotřebuji, aby mi muž naslouchal, protože by mi stejně nerozuměl. Já potřebuji, abychom děti i já mohly k někomu vzhlížet. Každá žena se rozhodne, kdo je pro ni ideál. Pro některou je to muž, který přinese hodně peněz, ale já budu klidně chudá, když budu vědět, že ten můj se nechá pro pravdu „ukřižovat“.
O. S.: Ideální je také ten, který se nepodělá, protože chlapi bývají často sráči a uhejbáci, pokud jde o vztahy se ženami a dětmi. Ideální muž by se měl k věci postavit čelem, a to je dnes dost vzácné.
* LN Byla byste šťastná s mužem, který se bude starat o děti a vařit, zatímco vy budete živit rodinu?
V. S.: Já jsem tento model jednou zažila a už nejsme spolu. Ale je to složité. Když se on stará o děti, vaří mužně a unese, že žena je v práci, pak není důvod ho opustit. Fenomén současné doby a problém v mnoha rodinách se jmenuje „úspěšná žena“. Mnohé ženy skrývají výplatní pásky, protože jim to za ty kecy doma nestojí.
O. S.: Točila jsem dokument o mužích na otcovské dovolené. Jeden z nich byl krásný chlap, který neztratil absolutně nic ze své mužnosti. Naopak získal body za to, že přestože měl dobře placenou práci, rozhodl se prožívat s dcerou její dětství. Nevím, jestli by to šlo navždy. On byl doma rok. Já jsem vždycky měla muže, kteří byli velmi autoritativní. Oba dva taky byli umělci, a ti by doma asi neseděli. Můj ideál je, aby všechno bylo rozděleno napůl – stejné množství profese a péče o děti a domácnost pro oba.
A. R.: Umím si to představit, ale záleží na tom, jak se k tomu bude muž umět postavit. Pokud z toho bude mít mindrák, tak s ním nebude k vydržení. Ale záleží i na tom, jak se k tomu staví společnost. Deset let jsem pracovala pro švédskou firmu, kde byla otcovská dovolená běžná. A protože společnost to oceňovala, oni tím neztráceli glanc chlapa a vypadali i v této pozici dobře. O. S.: Muži, kteří poznají blízký kontakt s dítětem a zjistí, co žena prožívá, když je doma s dítětem, ji daleko více milují. Vztahy jsou pak daleko pevnější.
V. S.: A byli by to i skvělí politici, pokud by museli řešit praktický život. Oni jsou v těch bitvách s neexistujícími Marťany a pak nejsou dobří ani v politice, protože jim chybí kontakt s autentickým životem. Takže politici ať jdou na otcovskou třeba na deset let.
M. B.: Měla by to být spolupráce. Muž se má věnovat i rodině, ale nesmí zapomínat na svou roli muže.
* LN Existuje rozkoš bez muže?
A. R.: Pokud není míněna jen sexuální rozkoš, tak určitě, třeba rozkoš z pěkného odpoledne, z nákupů, z dobrého jídla…
O. S.: Já bych připojila rozkoš z uměleckého díla nebo mateřskou rozkoš pozorovat povedené děti. A rozkoš je také duchovní záležitost. Ale jestli se myslí rozkoší sex, tak bez muže to není ono, pokud nebudeme mluvit o masturbaci.
V. S.: Já nemasturbuji, nikdy jsem to nedělala a dělat nebudu, takže já bych v nejhorším případě přemluvila toho popeláře. Ale nepřeceňujme sex, slovo rozkoš nabízí mnohem víc. Rozkoš je věc trochu soukromá, sjet kopec na lyžích, vnímat umělecký zážitek, u toho chlap může jenom rušit. Já si svoje rozkoše, kromě sexu, zažívám sama.
A. R.: Když je rozkoš sdílená, je to o to lepší, ať už je fyzická, umělecká nebo duchovní.
M. B.: Včera jsem jich zažila hned několik. Měla jsem výborný oběd, koupila jsem si poslední CD Prince a pak jsem měla duchovní rozkoš v kostele u Pražského Jezulátka.
* LN Je lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše? Žila byste s někým i za cenu, že to není ono?
O. S.: Ani holub na střeše, ani vrabec v hrsti. Jedině holub v hrsti.
A. R.: Nemám ráda kompromisy a neumím si představit, že bych tolerovala nějaké zásadní nedostatky jenom proto, abych nebyla sama. Vtom případě je lepší být sama a vynahradit si tu potřebu mít někoho jiným způsobem, než terorizovat sebe i jeho tím, že cosi snáším.
O. S.: Totiž když nemiluješ, tak neumíš tolerovat. Proto nemají smysl sňatky z rozumu. Jedině z lásky!
V. S.: A láska zastíní, jestli je to holub nebo vrabec. To se uvidí až po svatbě. Zamilovat se, chytnout cokoliv a pak se uvidí. Láska dává ornitologickým rozlišovacím schopnostem klapky na oči.
* LN Co od mužů očekáváte?
O. S.: Já už neočekávám nic. Očekávala jsem hodně, hodně jsem dostala, hodně ztratila. Teď se věnuju sobě a prospěšnosti lidstvu. Už neztrácím čas problémy s muži. Muži nás neučiní šťastné. Šťastnou se učiníme jen každá sama. Je to naše chyba, když máme iluze a potom spadneme z výšky na hubu. Bez lásky se nedá žít, já jen už nežiju láskou k muži, ale cítím ji k ostatním. A. R.: Očekávám mužné vlastnosti – čest, pravdomluvnost, schopnost prosadit svůj názor a nebát se postavit se za to, co si myslím. A ztělesnění takových vlastností by mi mohlo ještě přinášet duševní podporu, vnitřní pocit, že si ho mohu vážit a mám v něm oporu.
O. S.: To je ten ideální muž, kterého jsem nikdy nepotkala.
M. B.: Já očekávám od muže jediné – aby v sobě našel odvahu stát se opravdovým mužem.
V. S.: Žena bez regulace muže se může stát velkou krávou. Proto já žiju s kdekým.
O. S.: Anebo velkou osobností. Protože muž vás může tak dusit, že nedokážete nic. I když muži nás také dokážou zocelit. Vezměte si třeba Boženu Němcovou. V. S.: Já jsem nejvíc zocelena svým tatínkem. Měla jsem tolik rozvodů, protože žádný z mých manželů nebyl takový terorista jako můj tatínek. Až Martin Stropnický! Sloužím, poslouchám – zase jako za mlada. Tedy když je doma. Což je deset minut měsíčně a to se dá vydržet.
* LN Obejdou se vaše sny a ideály bez mužů?
O. S.: Určitě, obejdou, pokud myslím ty doma. Ale ke svým pracovním plánům muže potřebuju. Existují skvělí muži, ale to jsou ti, kteří nejsou doma.
V. S.: Třeba kameraman, zvukař, produkční, viď?
O. S.: Pozor, já mám kameramanku a zvukařku.
A. R.: Já jsem optimistka. Myslím, že je ještě mnoho skvělých mužů, o kterých stojí za to snít.
***
Nepotřebuji, aby mi muž naslouchal – stejně by mi nerozuměl. Potřebuji, abychom já i děti mohly k někomu vzhlížet.
Veronika Stropnická herečka Nemám ráda kompromisy a neumím si představit, že bych tolerovala zásadní nedostatky, jen abych nebyla sama. Alexandra Rudyšarová šéfka CzechInvestu
