Dvě kola a dva body. No, nevím. Pravda, lze na to nahlížet i z té lepší stránky. Jsou to body zvenku, a jak jsme viděli loni, proplichtit se dá nakonec třeba i k titulu. Na druhou stranu, pokud bychom tento skvělý průměr chtěli udržet, vychází to na třicet bodů celkem. To by, opět ve srovnání s minulým ročníkem, mohlo stačit na pěkné čtrnácté místo, a tím pádem i na udržení v nejvyšší soutěži. Taky super!
Začínám se ovšem bát, jestli to s tou pohostinností vůči klokanům už trochu nepřeháníme. Sdílet s někým stadion je jedna věc, ale to musíme ze zdvořilosti ještě kopírovat jejich výsledky? Jasně, když si někoho pozvu (?) na návštěvu, není zrovna zdvořilé předvádět mu, o kolik jsem lepší, krásnější a bohatší, ale mělo by to všechno mít své meze.
Střízlivě vzato jsou ovšem dvě remízy u týmu, který se rozhodl jít do soutěže prakticky bez útočníků, nakonec vlastně úspěch. Co lepšího nás ostatně může letos ještě čekat? Časem se zřejmě na hřiště vrátí Hloušek a Naumov a... To je asi tak všechno. Zvykejme si proto raději, že drama do posledních vteřin asi přinese i takový mač s Ústím doma. Pardon, vlastně na neutrálním hřišti v Hazard Aréně.
Ale my zkušení slávističtí fanoušci víme navzdory tomu všemu, že hlavu věšet netřeba. Neuplyne víc než deset dvacet let a kapitán červenobílých opět hrdě nad hlavu mistrovský pohár pozvedne! Ano, nepřestávám být optimistou (sešívaného typu), každý slávista (předdůchodového věku) se této chvíle dočká! Hoši, děkujem předem...
O autorovi| MILOŠ CIHELKA, Autor (41) je tradicionalista ctící víru otců a zásadu, že krev není voda, i pokud jde o fotbal a věrnost Slavii.
