Zatím jenom jednou mělo moje psaní dobrý účinek. Psal jsem tu o tom, jak paní Purová přišla úřednickými kličkami o půdu, kterou měla dostat v restituci. Toho si všiml poslanec Jaroslav Plachý z Uherského Hradiště a začal se tím případem, spadajícím do jeho obvodu, zabývat. Věc není ještě skončena, ale na paní Purovou, na mne i na vás, milí čtenáři, působí to dobře. Je zřejmé, že tohoto poslance budeme volit.
Takováto pozorování a zkušenosti si zapamatujme. Zas mi psal pan Beran z Ústí nad Labem: stěžuje si pravdivě na všecko a marně o tom píše nahoru. Ale to nemá smysl, protože všecko nemůže vyřídit nikdo. Tu se mu nabízí cosi konkrétnějšího: aby se s jednou věcí, vybranou a přesnou, obrátil na svého poslance… Zajímavý pokus! Zkusme to všichni, milí čtenářové. Tak si je vytřídíme. To novinové poštívání ničím nepohne, jen kazí atmosféru.
V předminulém čísle Literárních novin má Ivan Hoffman až brutálně trefný článek o tom, že slušný občan dnes nevolí ani nekandiduje: protože politika nabývá rysů organizovaného zločinu. Hoffman si myslí, že občané se mají přímo, jednotlivě nebo organizovaně, stavět proti konkrétnímu zlu a za něco dobrého. Nad tím jsem se zaradoval v souvislosti s dobrou zprávou, jež však byla ustrašeně stručná: že kdosi zabarvil reklamní tabule podél dálnice do Brna. Tu někdo konečně zakročil místo ministra vnitra. Nemám s tím nic společného, ale přijímám spolupachatelství a těším se na další naše takové činy.
Můžu reagovat jen na dopisy, jež mají poštovní adresu pisatele. Internet mi nikdo nevnutí. Proto tady odpovídám panu Vratislavu Cimrovi na to, co napsal do redakce. Napsal, že jenom nahodile čte, co píšu, většinou souhlasí. Jen se teď diví, že jako „čelný bojovník za zvrat poměrů ke kapitalismu“ jsem teď tak proti „všemocnému panování peněz“. Mýlí se: za co jsem „bojoval“, to je v tom, co asi nečetl. A myslím, že v tom bychom se shodli. Dále píše, že při četbě mého Českého snáře naň nepříjemně působilo, jak jsme se my disidenti často setkávali v Tuzexu. Jednak myslím, že tam nic takového nemám, a za druhé: všecky zahraniční platby, tedy i občasný můj honorář banka převáděla na tuzexové bony. Mně byl Tuzex protivný.
V redakci jsem také dostal vytištěný veliký článek proti Literárním novinám z internetové revue „Fragmenty“. Psal ho v tomto oboru osvědčený pisatel Ivan Brezina. Jádrem článku je, jak Vaculík v roce 2000 zfalšoval konkurz na šéfredaktora, aby se jím stal Jakub Patočka. Toto autor napsal už několikrát a já mu jeho omyl vysvětlil. On to zřejmě nevzal na vědomí, není to tedy omyl, nýbrž zlá vůle. Popsal jsem tu událost také v Hodinách klavíru v zápise ze 7. 11. 2004. Je ten muž takový hlupák? Ne: je to Ivan Brezina.
Ale často mne více zneklidní ten, kdo se mnou souhlasí: jako například paní Pospíšilová z Valtic. Velice jí, jako mně, dělá starost příliv cizinců k nám, zvláště Rusů. Bojíme se myslet na budoucnost. – Čí?
***
Kdosi zabarvil reklamní tabule podél dálnice do Brna. Tu někdo konečně zakročil místo ministra vnitra. Nemám s tím nic společného, ale přijímám spolupachatelství.
