VĚDNOHUBKY
Vědci se zatím jednoznačně neshodují, zda se s globálním oteplováním bude malárie šířit do oblastí, kde se dnes nevyskytuje. Zdá se ale, že v jednom mají jasno: podle výzkumu, zveřejněného tento týden v online vydání časopisu Emerging Infectious Diseases, se tato nemoc šíří do vykácených částí amazonského pralesa.
Experti z Wisconsinské univerzity porovnali údaje o počtu osob nakažených malárií z 54 okrsků v západní Brazílii se satelitními snímky. Zjistili, že v oblastech s intenzivní těžbou dřeva je nemocných více. Tam, kde v posledních letech ubylo lesních porostů o čtyři procenta, přibylo případů malárie o 48 procent. Podle hlavního autora studie, Jonathana Patze z Wisconsinské univerzity, na vykáceném území vznikají ideální podmínky pro šíření moskyta druhu Anopheles darlingi, který nemoc přenáší: vyhovuje mu otevřené, prosvětlené prostranství s malými jezírky prohřátými sluncem. Anopheles darlingi v těchto lokalitách nahrazuje jiné druhy komárů, kteří mají raději husté lesy a malárii nepřenášejí.
Mnozí z nás rádi diskutují a oponují ostatním. Nová studie zveřejněná v časopise Current Biology ale ukazuje, že mnohem větší uspokojení většina z nás prožívá, když s námi naše okolí souhlasí.
Neurologové z University College London a z Aarhuské univerzity sledovali pomocí magnetické rezonance mozek 28 dobrovolníků, kterým pouštěli vždy dvě písně za sebou. Dobrovolníci pak měli určit, který song se jim víc líbí. Následně dostali informaci, která píseň se víc líbila dvěma přizvaným hudebním expertům. Pokud souhlasili s preferencí dobrovolníka, objevila se vyšší aktivita v části jeho mozku zvané striatum, kterou vědci považují za centrum odměny a uspokojení.
Po skončení této části měly pokusné osoby písně znovu ohodnotit. Sedm z nich svůj názor upravilo tak, že byl ve druhém kole častěji v rozporu s experty. Ostatních 21, tedy výrazná většina, se ale nechalo ovlivnit pozitivně a začali odborníkům dávat za pravdu i v případech, kde se s nimi v prvním kole rozcházeli. Plyne z toho nejen to, že někteří lidé se nechají snáze ovlivnit názory druhých, ale také to, že pohledem na jejich mozkovou aktivitu poznáme, kteří to jsou, říká jeden z autorů profesor Chris Frith.
Zahradničení není ryze lidskou záležitostí. Biologové například dávno vědí, že mravenci si přímo v mraveništích pěstují houby. Nyní japonští vědci odhalili podobné chování také u mořských ryb. Uvádí to ve studii v časopise BMC Evolutionary Biology.
Sapín bojovný (Stegastes nigricans) je nenápadná mořská rybka, dorůstající do délky 14 cm. Obývá okolí korálových útesů v Tichém a Indickém oceánu. Chybí mu orgány, jež by mu umožnily trávit vlákna celulózy obsažené v rostlinách, a postrádá trávicí enzymy potřebné k rozkladu většiny druhů řas. Jeho jídelníček je proto omezen na červené řasy rodu Polysiphonia, které strávit dokáže. Tyto řasy se ale v konkurenci jiných druhů špatně prosazují.
Hiroki Hata z univerzity v Ehime v Japonsku s kolegy zkoumal 320 oblastí, kde sapín žije – od břehů Egypta a Keni přes Maledivy, Thajsko a Borneo až po Velký bariérový útes v západním Pacifiku. Všude vysledoval stejný trend: sapíni všechny ostatní řasy vytrhávají a hubí, nechávají růst jen své červené oblíbence. Podle Haty je to první případ, kdy se podobný způsob kultivace rostlin podařilo prokázat u jiných než suchozemských živočichů.
***
NEPŘEHLÉDNĚTE Příloha Věda & Výzkum o rozsahu čtyř tiskových stran vychází v Lidových novinách každé úterý.
O autorovi| Eva Vlčková, redaktorka LN
