Hrozí zavraždění české vědy a kolaps Akademie, zaznívalo loni v létě v reakci na zavedení nové metodiky hodnocení výzkumných institucí. Kritizovaný systém si kvůli tomu, že jen mechanicky přepočítává výsledky na peníze, vysloužil přezdívku kafemlejnek. Nezohledňuje třeba různou finanční náročnost jednotlivých oborů a započítává i „měkké“ vědecké výsledky typu vylepšení softwaru nebo užitný vzor (jakýsi předstupeň patentu), které člověk mnohdy zvládne vytvořit za odpoledne. Tím se ubírají peníze kvalitnímu základnímu výzkumu. Použití kafemlejnku výrazně ukrojilo z rozpočtu Akademie věd. Vědci začali protestovat. Radě vytýkali nekompetenci, upřednostňování výzkumu v podnicích a neochotu diskutovat.
Obtížně hledaný kompromis Tehdejší premiér Jan Fischer nakonec slíbil, že radu obmění. Odhodlal se k tomu až letos v květnu. Do nové rady se dostali i kritici té předchozí, například Tomáš Opatrný, proděkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Ten nyní přiznává, že kafemlejnek se zatím výrazně změnit nepodařilo. „Vytvořili jsme komisi, která se bude celým systémem financování vědy koncepčně zabývat,“ říká Opatrný.
V radě je obtížné cokoli zásadnějšího dohodnout, protože zástupci jednotlivých institucí – tedy Akademie, vysokých škol a průmyslu – hájí především své zájmy. Kompromis se většinou nepodaří najít.
I drobné úspěchy však mají podle Opatrného smysl. „Prosadil jsem, aby zápisy z jednání zveřejňovali na webu,“ podotýká. Drobnosti naznačují, že jde rada správných směrem. Na zásadnější proměnu zřejmě nemá ve stávajícím složení sílu.
