Lidovky.cz: Jaká je adaptace na život na svobodě pro člověka, který žil mimo mříže naposledy před více než dvaceti lety, tedy v době, kdy ještě nebyl rozšířen internet ani mobilní telefony?
Čím déle je od společnosti odizolován, tím obtížnější je pro něj se na svobodě pohybovat. Netýká se to jen obsluhy zařízení, která před těmi dvaceti lety nebyla. Člověk se naučí, jak si koupit lístek na autobus nebo jak si pomocí mobilního telefonu něco obstarat. Musí samozřejmě ale i komunikovat s lidmi, postarat se o sebe a mít nějaký režim.
Rozhodnuto: Kajínek bude volný. Zeman podepíše milost pro odsouzeného vraha |
Lidovky.cz: Co je tedy nejtěžší?
Domnívám se, že vztahy. Pokud někdo žil takto dlouho v nějaké sociální bublině mimo běžné otevřené prostředí, je pro něj velice obtížné jednat spontánně nebo zvládat pocity, které se u něj neobjevovaly, neboť jsou vázány na situace, do nichž se nedostával. Není lehké najednou zvládat vztahy s lidmi, když si nemohu vybrat, že zajdu zpátky do cely, ale musím té situaci čelit hned.
Lidovky.cz: Lze vůbec popsat, co člověk po takto dlouhém období ve vězení po propuštění zažívá v pro něm ne tolik známém prostředí?
Jestliže se jedná o jedince inteligentního a motivovaného, je schopen se i přes všechny technické, vztahové i situační obtíže velice rychle adaptovat. Obtížnější je, když vychází na svobodu s bezradností a úzkostí, jaké to tam bude, bez kontaktů, plánu a s nejistotou, co tam bude dělat. U takových lidí může pak nastat šok z propuštění, jako jsme to zažívali při amnestii v roce 2013, kdy někteří odsouzení nebyli na takovou situaci připraveni.
  |
Uvedu příklad: Když před časem otevírali nově postavenou věznici v Nizozemsku, tak se ředitel věznice nechal s částí personálu na dva dny nechat zavřít do cel, aby se aspoň trochu vžili do pocitu svých klientů. Po této zkušenosti vyšli z cel věznice a chtěli si o tom popovídat v blízké kavárně. Venku hustě pršelo, ta skupinka ale přesto stála pět minut před vchodem, než někoho napadlo vzít za kliku, otevřít dveře a vejít. Za pouhé dva dny ti lidé získali pocit, že jim není dovoleno jen tak někam vstoupit.
Lidovky.cz: Existuje šablona či postup, který by měl propuštěný vězeň dodržet, aby se mu podařilo do společnosti zařadit bez větších obtíží?
Poté, co vyjde ven, by se měl přihlásit u sociálního kurátora o finanční podporu, aby se vůbec dostal do míst, kam se chce dostat, což není samozřejmé. Zároveň by se měl postarat se o práci.
PETRÁČEK: Kajínkovou stezkou. O zločincích, kteří se stali lidovými legendami |
Lidovky.cz: Jenže kvůli trestní minulosti může mít se sháněním zaměstnání komplikace. Jak se s tím vypořádat?
Zaměstnavatelé samozřejmě nejsou nadšeni, když mají zaměstnávat lidi s trestní minulostí. Pokud ale člověk ve věznici pracoval, má výhodu, protože získal návyky, které se mu venku mohou vidět. Ideální je, pokud je venku někdo, kdo propuštěnému s těmito kroky pomůže. Tady mohou hrát roli kromě probační a mediační služby také nestátní neziskové organizace nebo dobrovolníci, kteří se věnují této oblasti. Ti mohou člověku pomoci získat přechodné bydlení nebo provizorní zaměstnání.
Lidovky.cz A jak má mediální známý vězeň pracovat s pocitem, že se na něj budou lidé na ulicích upírat zraky?
Pokud to bude člověk, který se bude cítit středem pozornosti a bude mu to nepříjemné, protože se bude cítit, že na něj budou lidé ukazovat prstem, tak to může být velmi zatěžující. Pak jsou ale lidé, kteří si tu pozornost užívají a mediálními výstupy se stávají, což jsem v minulosti také už zažili.
Vězeňský psycholog Václav Jiřička.
Lidovky.cz: Je tohle případ i Jiřího Kájínka?
Nevím, protože ke konkrétní osobě nemohu sdělovat informace ani své domněnky.
Lidovky.cz: Připravujete odsouzené na variantu, že jednou budou, nebo by mohli být, propuštěni?
Pro lidi, u nichž se předpokládá opuštění věznice v nejbližší době, máme zřízená výstupní oddělení. Tam s nimi pracujeme jak prakticky - říkáme jim třeba, jak se chovat na úřadě - tak i pomocí nácviků modelových situací, kdy se snaží zvládat rizikové stavy.
Lidovky.cz: A u člověka, který je odsouzený na doživotí a náhle se dozví, že bude propuštěný?
Snažíme se, aby tito lidé byli méně izolováni, než tomu bylo v minulosti. Pokud to jde a proti nehovoří bezpečností rizika, integrujeme je mezi odsouzené v běžném trestu. Nejenže nejsou sami na cele, ale společně také pracují. Ukazujeme jim zároveň, jak naplňovat volný čas, ať už sportovními nebo vzdělávacími aktivitami.
První dáma Ivana Zemanová navštívila ve věznici Rýnovice na doživotí odsouzeného vraha Jiřího Kajínka.
Lidovky.cz: V momentě, kdy se dozví, že bude svobodný během několika dní, lze jej na to připravit?
Pokud se jedná o člověka, který se k této možnosti upíná dlouhodobě, směřuje k ní aktivity svých advokátů a připravuje na to své blízké, je to jednodušší. V řádu několika dnů nemůže mít psychologická podpora dlouhodobý charakter. Za takové situace je dobré hovořit o praktických věcech, aby člověk věděl, s čím a kam půjde, co je dobré navštívit jako první a jako druhé, aby měl možnost kontaktovat blízké osoby, které mu v prvních hodinách a dnech můžou pomoct.
Lidovky.cz: Co když se k němu už dávno otočili zády?
Jestliže takové kontakty nemá, tak si dovedu představit i riziko, že se obrátíte na své staré známé z prostředí, z kterého jste vyšel. Vězně jsou ale chystáni také na vztahové oblasti. Jaké to bude, až budou zase doma, až budou se ženou, se kterou nyní nemají dobrý vztah, nebo až tam budou sami. Připravují je na to, jak se chovat k rodičům či ke kamarádům, kteří jim do kriminálu pomohli. Co když je potkají a budou je zase lákat.
Lidovky.cz: Jak velké je riziko, že dlouholetí vězni život na svobodě nezvládnou a budou se snažit za každou cenu dostat zpět do známého prostředí, tedy zpět do věznice?
Takové věci se stávají. Většina vězňů se ale do vězení dostat nechce. Dokonce ani multirecidivisté, kteří mají věznici jako svůj druhý domov, někteří možná i jako první, se prvoplánově nechtějí dostat zpátky, neumí ale žít jinak. Dříve či později se zachovají tak, že to jinak dopadnout nemůže. Z Německa jsou známé i případy, kdy člověk, který spáchal závažné trestné činy, požádal, jestli by se mohl zpátky vrátit do vězení a věznice mu to skutečně umožnili.
