Zajímavou souvislost mezi polohou kruhových areálů a pohybem nebeských těles odhalil docent Juraj Pavúk z Archeologického ústavu Slovenské akademie věd s astronomem Vladimírem Karlovským, který pracuje ve Hvězdárně a planetáriu v Hlohovci. Zjistili, že brány jsou mnohdy orientované k bodu, kde na obzoru zapadá Měsíc.
Slunce se v průběhu roku na obloze pohybuje po ekliptice od místa, kde nastává letní slunovrat, k bodu slunovratu zimního. Pohyb Měsíce je ještě složitější. Luna putuje po obloze třikrát rychleji, její dráha je vůči ekliptice skloněná a protíná ji ve dvou bodech. Střední sklon dráhy Měsíce k ekliptice je asi pět stupňů, v místě maximálního sklonu hovoříme o vysokém Měsíci, v bodě minimálního o nízkém. Luna se mezi těmito dvěma extrémy pohybuje v intervalu 9,3 roku. Cyklus se tedy opakuje vždy po 18,6 roku, což může být důležitý úsek v životě společnosti spojený s výměnou jedné generace.
„Orientaci na vysoký Měsíc jsme zaznamenali u dvou rondelů ve Svobodíně nedaleko Štúrova a také u areálů na Moravě,“ popisuje docent Pavúk. Uspořádání dle nízkého Měsíce bylo patrné u rondelů v Bučanech a v Žlkovcích blízko Trnavy a také Těšeticích-Kyjovicích a Vedrovicích na Moravě.
