Předcházel je videoklip ke stejnojmenné písni; pražský křest se uskuteční 28. února v Lucerna Music Baru.
„Apak jsi jednou v noci vedle mě stála, a z minulosti se minulost stala, a z přítomnosti budoucnost, a to celé v necelé půlvteřině, znovu jsem se narodil a konečně i mně bylo jasný, co znamená hláška: I cesta může bejt cíl!“ Že cesta může být cíl, objevil textař a zpěvák Petr Fiala už dávno (na albu Ryzí zlato v roce 1995), teď tvrdí, že ji pochopil – a i když se výraz kapely příliš nezměnil, možná se fanouškům po „sladké nevědomosti“ nejednou zasteskne.
Made in Valmez O albu Na stanici polární mluví Petr Fiala jako o tom, které je o lásce. „Dřív to byly písničky o smrti, teď píšeme o lásce,“ říká frontman jedné z nejvýznamnějších kapel 90. let, která si svými klíčovými alby Made in Valmez, Furt rovně! nebo filmem – fikcí režiséra Petra Zelenky Mňága – Happy End (1996) vydobyla bezmála kultovní postavení na české scéně. Jednoduché, ale chytlavé písničky s poetickými, smutně cynickými a ironickými texty – se skladbami jako Hodinový hotel („Svět je jenom hodinový hotel a můj pokoj je studený a prázdný...“) nebo Nejlíp jim bylo („Nechám si projít hlavou, kam všechny věci plavou, jestli je všechno jen dech, tak jako kdysi v noci spolu potmě na schodech...“) se ztotožnily stovky, tisíce fanoušků.
Jenže všechno se časem okouká, i ten nejlepší hudební nápad oposlouchá a ten nejvtipnější slovní obrat omrzí. Mňága zůstala loajální ke svým fanouškům – přináší osvědčené písničky (aranže, saxofon, sbory, refrény), které ale ničím neozvláštňuje.
Po šesti tequillách „Proto jsem jezdil v noci bez světel po šesti tequillách a pěti jointech v protisměru a pozoroval stíny stromů pod kopcem ozářené jen měsícem a obrysy domů v půlnočním pološeru... Tak na to už dneska fakt seru!“ Petr Fiala zůstává pořád skvělým textařem, i když v tématech ustupuje smrt lásce pořád víc a víc. I na jinak velmi průměrné a jak v kontextu diskografie Mňágy, tak současné hudební scény docela obyčejné desce se najde pár momentů a nápadů, které mají našlápnuto k „přežití“ – třeba téměř recitovaná Kam se dožijem nebo úvodní vtipná A chce se žít.
„A kašlu na lidi, co si myslí, že mi budou přidělovat kyslík, a jen zírám, jak se z jasné pravdy stává pravda takňák vedlejší...“ Jakýkoliv z jedenácti kousků nové desky by mohl vzniknout na konci 90. let a zapadnout do stínu těch vydařenějších věcí. Nový Hodinový hotel? To těžko – ten pokoj už dávno není ani studený, ani prázdný.
***
HODNOCENÍ LN ***** Mňága a Žďorp: Na stanici polární Monitor/EMI 2008
