Ještě na začátku 90. let bylo s česnekem všechno v pořádku. Dokonce se zdálo, že má před sebou skvělou budoucnost: v roce 1992 vypěstovali čeští šlechtitelé jako jedni z prvních bezvirózní (výnosnější) odrůdy česneku. Místo rozmachu ale čekal český česnek pád.
Nejprve začal sílit dovoz laciného produktu z Číny, jemuž ten náš nemohl cenově stačit. Vedle toho začali řezníci a uzenáři čerstvý česnek nahrazovat pohodlnější pastou či sušeným česnekem z dovozu, protože jej lze nakupovat a skladovat kdykoli - i mimo sezonu. Poslední ranou bylo zrušení Výzkumného ústavu zelinářského v roce 1993. Zmizení této instituce i s její genofondovou sbírkou pěti set druhů česneku pomohlo české cibulovině téměř do hrobu. Za bezkonkurenční cenu 25 Kč za kilogram pak zaplavil naše obchody čínský česnek. Levnější jen naoko Po vstupu ČR do Evropské unie jeho cena sice čtyřikrát vzrostla, ale od ceny domácího produktu ji dělí stále ještě dvacetikoruna. Podle Jana Kozáka, největšího producenta sadby a šlechtitele této zeleniny v Čechách, čínský česnek je sice na kile o pár korun levnější než náš, jeho kvalita však dosahuje jen zhruba 20 % toho českého: „Ve výsledku je čínský česnek mnohem dražší,“ tvrdí.
Asijský produkt kromě toho často plesniví a má malé stroužky. Co se týká aromatu, konkurovat by dokázal snad jen česnekové polévce z pytlíku s prošlou lhůtou. Odmyslímeli si i ty poslední zbytky ostrosti, zjistíme, že důvěrně známou chuť nahradil nevábný vjem nejistého původu. Je těžké postihnout změnu na potravině, s níž vaříme téměř denně. A přesto se stala. Vybíravost je tedy namístě. Buďte nároční - tak jako Roman Paulus, šéfkuchař hotelu Hilton Prague. Ve své kuchyni mu dává jednoznačnou předost: „Český česnek roste pomalu, přirozeně, a tak vzniká jeho charakteristická chuť a aroma,“ říká.
Vybělený chlorem, hnojený lidskými výkaly Jak se zdá, problém však podle všeho není jen v rychlosti růstu a není jen český. Čínský česnek ovládl i zbytek Evropy, Ameriku a Austrálii, a to prostě proto, že jeho produkce - eufemisticky řečeno - není fér. Čína má jiné standardy na kontrolu potravin, najdete zde více konzervantů, chemických látek i u nás nepovolených hnojiv.
„Alfou a omegou je čerstvost. Dovážený česnek může být klidně z loňské sklizně. Vybělený chlorem, odčervivěný metylbromidem, nenaklíčený díky zpomalovačům růstu a hnojený lidskými výkaly,Ž tvrdí Henry Bell z Australian Garlic Industry Association. Jak mě však ujistili na Státní zemědělské a potravinářské inspekci, chlor ani metylbromid při testech inspekce nenašla, lidské výkaly jsou otázkou. Podle úřadu musí ale česnek splňovat evropská nařízení a dovozci musí mít na každou dodávku certifikát o jeho dodržení.
Na našem trhu je nyní 75 % česneku z Číny, 16 % ze Španělska. Zájem o český česnek mezi spotřebiteli stoupá, i když si musíme připlatit. Objevíte jej v malých zelinářstvích, bioobchodech a na venkově u malopěstitelů (například Ekofarma Karla Tachecího v Budyni nad Ohří). Teď na konci sezony je ho nicméně všude nedostatek. Řešením tedy je nakoupit si v sezoně celoroční zásobu a uskladnit. Já si ho letos v létě koupím aspoň tři kila.
