PRAHA Kupa starostí se navalila na Františka Tikala, když před třinácti lety ovdověl. Najednou byl bez půvabné a milé paní Dagmar. Zůstala na něm výchova dvou vnuček.
Tehdy jim bylo devět a sedm. Nedlouho předtím, po krachu manželství jednoho ze synů hokejové hvězdy šedesátých let, je soud svěřil do výchovy právě babičce s dědou. Bylo mu smutno, přestal se stýkat s hokejovými kamarády.
„Smutno je asi každému chlapovi, když zůstane sám. Ale dlouho mi to nevydrželo. A ještě víc jsem se upnul na holky - Denisa a Dagmar, to byla moje radost. A je pořád, i když už jsou velké a občas zlobí,“ usmívá se čtyřiasedmdesátiletý spíše drobný chlapík.
Ale právě to je ten řízný obránce, na jehož náhlou kličku do protisměru za vlastní brankou uměl zareagovat jen málokdo. Majitel šesti medailí z mistrovství světa, kde jej v letech 1964 a 1965 vyhlásili nejlepším obráncem. A z olympijských her v Innsbrucku 1964 má bronz. Co bylo na výchově vnuček nejtěžší? „Nemůžu si vzpomenout, byly hodné,“ culí se Tikal.
Coby šedesátník chodil do školy na rodičovské schůzky, dohlížel na úkoly, prožíval přijímačky i další studium obou děvčat. A dodnes vyráží na nákupy. To vše zvládá přes tři operace plic a urologické onemocnění. „Jen vařit jsem se nenaučil. Ale holky to brzy zvládaly samy,“ říká s uspokojením.
Před Štědrým dnem přichází na návštěvu o devět let mladší kamarád Jan „Gusta“ Havel, další hokejová legenda Sparty a reprezentace.
„Něco jsem ti přinesl. Ale nesmíš to vypít najednou,“ směje se a pokládá na stůl láhev Tikalova oblíbeného červeného. „Napřed mi Franta jako bažantovi z Kolína ukazoval Prahu, a v roce 1968 mi ve Spartě předával kapitánskou pásku. Jsme spolu pořád, víme o sobě všechno,“ přibližuje Havel.
A potichu dodá: „Franta je borec, je na to sám s důchodem sedm tisíc čtyři sta. Jedna vnučka už začala vydělávat, ale i tak je to malý zázrak.“ „Nejsem sám!“ oponuje Tikal.
Na zázraku má podíl i Česká nadace sportovní reprezentace, která vznikla v roce 1991 s cílem podporovat sociálně nebo jinak potřebné bývalé reprezentanty.
„V dnešní době mi lidé, kteří se takhle starají, připadají jako z pohádky,“ pokyvuje hlavou Tikal.
„Na situaci Františka Tikala mě upozornil bývalý hokejový rozhodčí Zdeněk Kořínek, co kdysi ve finále Světového poháru nechal vyhrát Kanadu nad SSSR a tady z toho pak měl řadu problémů,“ říká šéf zmíněné nadace Jan Linger.
Nadace ve spolupráci s Českým olympijským výborem podporuje Tikala od roku 1999. Pomoc byla každoroční, letos obdržel ve dvou splátkách částku 45 000 korun.
„Pomáhá mi i Sparta. Ale je fajn, že tohle někdo vůbec dělá,“ neskrývá vděčnost Tikal.
Domů se vrací jedna z vnuček, Denisa.
„Spolužáci měli rodiče, nás vychovávali děda s babičkou a pak už jen děda. Ale nikdy nám to nepřišlo. Dědo, mám skočit pro kapra?“
„Kapra už někdo přinesl,“ popře svou zásluhu hokejová legenda.
