22. dubna 2018 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Vzpamatujte se! Věřím, že nechcete rozdmychovat bratrovražedné boje, psal Beran v roce 1948

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 9Diskuse
Kardinál Josef Beran (grafika LN). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kardinál Josef Beran (grafika LN). | foto: Šimon , Lidové noviny

PRAHA Když kardinál Josef Beran na podzim 1965 na přednášce v Assisi popisoval útlak, kterému byl ještě rok předtím vystaven ve své vlasti, řekl: „Komunisté nebyli zatím k církvi a jejím představitelům tak hrubí a brutální jako nacisté. Jejich způsob boje proti náboženství je však daleko rafinovanější, a proto nebezpečnější.“

K tomuto srovnání Josefa Berana kvalifikovala životní zkušenost: v letech 1942–1945 trpěl v nacistických táborech av letech 1949–1965 byl komunisty internován.

Narodil se jako prvorozený syn 29. prosince 1888 v učitelské rodině v Plzni. Na dráhu kněze jej přivedly výborný prospěch ve škole a katolická výchova v rodině. Po maturitě na reálném gymnáziu v roce 1907 odešel na teologická studia do Říma. I tam zářil: na kněze byl vysvěcen již po čtyřech letech studia a v roce 1912 získal doktorát z teologie. Od září téhož roku začal působit v duchovní správě pražské arcidiecéze.

Dominik Duka v čele průvodu za Beranovou rakví.
Ostatky kardinála Berana dorazily do katedrály sv. Víta.

Kariéru duchovního zahájil jako kaplan v Chyši na Žluticku, odkud byl přeložen na Prosek na pražské periferii a na počátku války do pražské Michle. Zde dosáhl mimořádných úspěchů v pastorační a výchovné práci v Útulku sv. Josefa pro hluchoněmé chovanky v Krči. Díky tomu dostal nabídku na místo katechety v Učitelském ústavu u svaté Anny. Také zde zaváděl „pokrokové“ metody vý- uky: „Při vyučování dával studentkám možnost svobodného vyjádření, podporoval náboženské diskuse a zaváděl hodiny anonymních dotazů,“ píše Stanislava Vodičková, autorka prozatím nejpodrobnějšího Beranova životopisu Uzavírám vás do svého srdce.

Vznik republiky zproblematizoval postavení katolické církve, posílilo nejen pokrokářství, ale i církve protestantské. Josef Beran však zůstal pevně v katolickém lůně. V roce 1925 byl jmenován ředitelem škol Kongregace Školských sester de Notre Dame a o dva roky později arcibiskupským notářem. Na přelomu 20. a 30. let také zahájil akademickou kariéru na Katolické teologické fakultě, kde se stal v roce 1932 docentem v oboru pastorální teologie. Mnichov a okupace jej zastihly ve funkci rektora pražského arcibiskupského semináře.

Vyplním každé přání

Zatčen byl za heydrichiády nikoli proto, že by se nějak účastnil odboje, ale jako příslušník české intelektuální elity. Po necelých třech měsících v Terezíně byl transportován do Dachau, kde v nelidských podmínkách prožil dva a půl roku. Ve všech pozdějších vzpomínkách jeho bývalých spoluvězňů vystupuje Beran jako obětavý člověk, který ostatním dodává víru a naději. On sám učinil poté, co přestál epidemii tyfu, slib: „Vrátím-li se do vlasti, vynasnažím se, abych nikomu nic neodepřel, zač budu prošen, a pokud to bude v mých silách a nebude to odporovat Boží vůli, vyplním každé přání, které na mne kdo vznese.“

Kardinál Josef Beran (grafika LN).

Do vlasti se vrátil v uniformě SS, protože žádný jiný oděv nebyl v osvobozeném koncentračním táboře k dispozici. V roce 1945 byl jmenován profesorem pastorální teologie a o rok později 33. pražským arcibiskupem. Proti duchu doby usiloval o návrat ke křesťanským hodnotám a sociální smír. Na komunistický převrat reagoval pastýřským listem, v němž vyzýval spoluobčany: „Vzpamatujte se! Věřím, že nechcete rozdmychovat bratrovražedné boje, ale takto se jim nevyhnete. Zamyslete se nad svou odpovědností!“ Katolická církev se snažila ke komunistickému režimu přistupovat vstřícně, čehož dokladem bylo i arcibiskupem Beranem sloužené Te Deum po zvolení Klementa Gottwalda prezidentem. Komunisté však viděli v církvi největšího protivníka, kterého chtěli zničit za každou cenu.

Perzekuce církve se od léta 1948 stupňovala a vyvrcholila v roce 1950 obsazením klášterů a monstrprocesem s jejich představiteli. Arcibiskup Beran byl od července 1949 internován ve svém paláci. Internace byla oficiálně zdůvodněna jako ochrana před hněvem pracujících. Dalších patnáct let byl Josef Beran nezákonně vězněn postupně na řadě míst v Čechách: v Roželově (1951), Růžodole, Myštěvsi (1953–1957), Paběnicích (1957–1963), Mukařově (1963–1964), a Radvanově (1964–1965). Místem jeho pobytů se staly vily zabavené „buržoazním živlům“, hermeticky izolované od okolí. Okna budov byla zabarvena, pobyt venku byl limitován na několik minut denně. Zpočátku se StB snažila proti arcibiskupovi inscenovat různé provokace, například měl být nafilmován při milostném styku s jeptiškou, která se o něj starala. Navzdory tomu, že StB oběma aktérům podstrčila afrodiziaka, se arcibiskup i jeptiška chovali, jak se na duchovní osoby sluší...

Vězeňský režim byl Beranovi zmírněn až v roce 1963, kdy podepsal slib věrnosti republice a prohlášení, že nebude vykonávat úřad pražského ordinátora. V Mukařově se již mohl účastnit bohoslužeb a přijímat poštu, pod dohledem StB dokonce navštívil své příbuzné v Plzni. Po zdlouhavých jednáních s Vatikánem umožnili komunisté Beranovi odchod do Říma, kde byl v únoru 1965 uveden do kolegia kardinálů. Zemřel o čtyři doky později na rakovinu.

  • 9Diskuse


Petr Zídek

Autor

Petr Zídekpetr.zidek@lidovky.czČlánky


Najdete na Lidovky.cz