Dnes o aféře s dopisem Karla
Gotta Gustávu Husákovi StB pop je zvláštní odrůda novinového psaní o komunistické minulosti. Vypadá asi takto: Novinář, většinou mladšího věku, zajde do Archivu bezpečnostních složek a objedná si svazek nějaké celebrity, většinou staršího věku. Je to banálně jednoduché, stačí znát datum narození dotyčného a archiv ho prolustruje ve všech databázích. Pokud byla celebrita celebritou již před rokem 1989, dá se předpokládat, že byla někdy StB prověřována, vyšetřována, sledována či registrována jako kandidát spolupráce, tajný spolupracovník či agent. Skoro vždy je slušná šance, že se zachoval nějaký materiál.
Pak nastává druhá fáze: z materiálu se vyberou a publikují nejvýživnější detaily. Například pod titulkem „Gott psal Husákovi: Upřímně jsem si přál normalizaci“ (aktualne.cz - 28. 7.). Nejlepší je, když svazek obsahuje pikanterií více, takže lze pokračovat dalšími články. „StB si vedla spis o úchylkách Karla Gotta“ (tamtéž 29. 7. -11.53 hodin) „Kauza Gott: StB se neštítila ani intimního života“ (tamtéž 29. 7. - 14.45 hodin). Toho se neštítí ani autorka článku Eliška Bártová, a tak ve stejný den stihne ještě v rozhovoru s Gottem vyzvídat, jakou že to Mistr předstíral sexuální úchylku, aby se dostal z fabriky (tuto informaci ke smůle dnešních „StB popařů“ spis asi neobsahuje).
Dál jen stručná rekapitulace pro ty šťastlivce, kteří se dnes vrátili z dvoutýdenní dovolené mimo dosah českých médií. Věci se chopil bulvár a řadu dní publikoval další „exkluzivní“ informace z Gottova spisu, třeba to, co o něm při výsleších na počátku sedmdesátých let říkali jeho spolupracovníci. Když již věc pomalu usínala, zahájilo další kolo Právo, které uveřejnilo rozhovor s jistým Oldřichem Bukovským, jenž tvrdí, že Gottův dopis Husákovi nalezený v archivu nepsal Gott, ale jeho otec, někdejší šéf komunistické strany v Supraphonu.
Akademické historiky většinou žánr „StB pop“ nechává chladnými, a tak hozenou rukavici zvedl pouze známý nonkonformista Mirek Vodrážka. V Archivu bezpečnostních složek si pečlivě prostudoval příslušný spis a zjistil, že dopis byl nade vši pochybnost podepsán Karlem Gottem a bratry Štaidlovými a odeslán z Německa, tedy že alternativní verze událostí prezentovaná Právem je čirá fabulace. Svá zjištění Vodrážka vtělil do dlouhého otevřeného dopisu redakci Práva, která jej - symptomaticky - neotiskla (vyšel v Britských listech).
Právo se ve sloupku Jiřího Fraňka od žánru „StB pop“ distancuje: „V podstatě je sice celá ta aféra z rodu zpráv typu Sexbomba X. Y. ukázala své silikony, zdání serióznosti jí však dodává šmrnc vážného historického bádání, vyfutrovaného péčí o veřejnou morálku,“ píše Franěk. Uveřejnění neověřeného příběhu pana Bukovského se mu však podobá v tom nejpodstatnějším: nejde o nalezení pravdy nebo věrohodného obrazu minulosti, ale o publikaci snadné senzace, jejímž jediným cílem je zvýšit prodej.
Dozvěděli jsme se z celé věci něco nového o Karlu Gottovi? Že uzavřel s Husákovým režimem určitou dohodu, to snad bylo každému jasné i před publikací detailů z jeho spisu. Proč mu to vytýkat? Vždyť ten člověk je ve věcech politiky naprosto pomatený, což dokládá známý rozhovor pro Lidové noviny, v němž se před osmi lety Janě Machalické svěřil, že „běh světa řídí ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lóže až po mysticko-okultní organizace“.
***
Z materiálu se vyberou a publikují nejvýživnější detaily. Nejlepší je, když svazek obsahuje pikanterií více.
O autorovi| Petr Zídek, redaktor Orientace
