Karikatura lepší portrétu

Hypotéza tajemného valu vznikla už v 70. letech. Nelze ji sice považovat za zcela prokázanou, ale je stále zajímavá. Předpokládá, že lidé hodnotí své umělé nápodoby (např. roboty) podle jejich míry podobnosti s lidským druhem. Jak se míra podobnosti zvětšuje, roste i míra kladných lidských emocí při vnímání robota. Ale jen do určité míry. V jistém okamžiku se trend láme. Lidská reakce na nápodoby podle hypotézy klesá až k negativním emocím, aby těsně před metou dokonalé podobnosti opět stoupla k maximu. Že na této hypotéze něco bude, naznačuje i výzkum Shawna Steckenfingera z Princetonu. Ten zjistil, že reakce opic makaků při interakci s jejich počítačovými nápodobami odpovídají předpokladům teorie tajemného valu. Opice pohlížely déle na své schematické rafické nápodoby v nepřesných barvách než na propracovanější počítačové portréty. V případě fotograficky přesných obrazů se trend znovu obrátil.