Měla jsem štěstí na dobu, kterou jsem si vybrala pro výlet do San Franciska. Ne že by město samo o sobě nebylo zajímavé – je velezajímavé. Má polská kamarádka mi říkala, že je jiné než všechna ostatní města ve Spojených státech. Nu, všechna jsem neviděla (ona taky ne), jen tři nebo čtyři, ale San Francisco je opravdu jiné než ta, která jsem měla příležitost poznat. Projíždím je horem dolem (například do sousedního Berkeley se jede metrem pod mořem) a je pořád trochu stejné a pořád neobyčejně specifické: všude vypadá americky, ale zároveň jako San Francisco, líp to popsat neumím.
V posledních dnech tady ale probíhaly neběžné události. Například byly volby. Ty vypadaly úplně jinak než volby české. Žádné billboardy, žádné tváře politiků úmorně zírající z každého rohu. Předvolební propagandu dostal každý pěkně do schránky (nebo na kliku) a vypadala tak, jak bych si tu správnou představovala. Třeba tlustou předvolební příručku, v níž každá strana odpovídá na otázky, jak by naložila s tím či oním problémem, bych v Česku docela uvítala a možná nejen já. Je věcná, nehýří emocemi, člověk se z ní dozví spoustu zajímavých věcí.
Protože ale nejsem americká volička, zajímalo mě spíš, jak bude vypadat Halloween, který se Evropa z mně nepochopitelných důvodů snaží napodobit. Vypadal asi jako celkem mírný Silvestr, s tím rozdílem, že se vystavují vyřezané a zevnitř osvětlené dýně. Když se naši hostitelé vypravili koupit dýni, kterými předtím překypovaly všechny trhy a obchody široko daleko, byly dýně vyprodané. Nikdy bych nevěřila, že se jich dá tolik za dva dny prodat.
Pak ovšem přišla událost, která se už šestnáct let nestala: sanfranciský baseballový tým Giants, tedy Obři, slavil úspěch ve světové lize (ve které ovšem hrají jen mužstva Spojených států – nikdo jiný se tam neprobojuje). Jeli jsme v pondělí z Palo Alto a ve vlaku to bylo poněkud tísnivé. Ve vagonu totiž s námi jela skupina fanoušků Giants, kteří hulákali jak stádo opic. Na zastávkách na světelných tabulích nestálo, kdy odjede vlak, ale GO GIANTS! Bylo to docela zábavné, málem jsem taky začala fandit, ač pro podobné věci nemám moc vlohy. Když jsme v San Francisku vystupovali, ukázalo se, že fanoušků byl skoro plný vlak. A Giants vyhráli.
To bylo v pondělí. Ve středu se konala velká oslava, pochod po Market, což je něco jako místní Václavák. Neodolala jsem a šla se podívat, a nelitovala jsem. Marketem se valil mnohatisícový dav lidí všeho věku – od těch, které nesl některý z rodičů (většinou tatínek) ve vaku na prsou, po starce o holích. Babička na kolečkovém křesle měla aspoň oranžové brýle: oranžová je totiž spolu s černou barva Giants. Bylo fascinující pozorovat ty lidi všech barev, od bílé přes žlutou, snědou a hnědou až po černou, jak se nadnášejí v tričkách, na kterých samozřejmě stálo obřími písmeny GIANTS. Po chvíli jsem radši utekla k židovskému muzeu. A co myslíte? Mělo zavřeno. Ve středu!! Ale obchod byl otevřený, koupila jsem si tam, co jsem chtěla, a šla zas domů.
