Česko teď zažívá nenápadnou politickou zkoušku. Ve stejných dnech jako tady probíhala klíčová předvolební kampaň i v Británii. Od pátku už mají odvoleno a s mírnou shovívavostí lze říct: to srovnání asi nemůže nebýt místy trochu kruté, když se vedle sebe postaví nejzavedenější moderní demokracie a její dvacet let se probouzející postkomunistická souputnice.
Občas se dokonce v Česku naříká: tohle by se v Británii stát nemohlo. Je tu jedinečná příležitost si to ověřit. Co se děje v předvolebním Londýně, když v Praze šéf konzervativců padá na kolena kvůli výrokům silným jako tér a socialisté vyhazují z kola ven svého nejvyššího ústavního činitele kvůli milionu v papírovém pytlíku?
Debata jinak
Na scénu přicházejí tři muži, stojí vzpřímeně, a přestože jde o těžké rivaly, nešetří profesionální vlídností. Mají ji v popisu práce, přesto jim lze věřit, že to není jen divadlo.
„Premiérský job je náročný, ne všechno zvládám bezchybně, ale jedno doopravdy umím, a to je hospodařit, v dobrých i špatných časech,“ říká jeden z nich. A to je prý současný premiér, britský labourista – tedy socialista – Gordon Brown (59) v nastoupené trojce nejslabším řečníkem.
Po jeho pravici stojí výraznější mediální kouzelníci, předseda Liberálních demokratů, černý kůň premiérského běhu Nick Clegg (43) a šéf pravicových toryů, učesaný David Cameron (43), místní favorit a konzervativec, který si je pro klíčky k premiérskému sídlu v londýnské Downing Street 10 ochotný v „zeleném“ 21. století dojet i na kole.
Jsme ještě pořád uprostřed třetí a poslední, tedy už „vyostřené“ předvolební televizní debaty, která na obrazovkách v britských domácnostech běžela minulý týden. Tady na půdě BBC, ukázněné pevnými pravidly, si každý z řečníků téměř pokaždé způsobně počkal na udělené, na minuty rozpočítané slovo. Nejostřejší slovní bitky se odehrávaly v následujícím tónu: „Davide, odpověz na tu otázku“, „Gordon Brown nerozumí tomu a tomu“, „Ale Nicku, větrné turbíny jsou jedna z našich priorit...“ Největší faul historicky první série předvolebních debat v Británii? Občasné, ale zavčas utnuté skákání do řeči protivníkovi.
To Čeští politici mají mnohem výstřednější způsoby. „Domluvte si, ať vás vysílají místo večerníčku,“ spustil šéf ODS Petr Nečas (45) na předsedu ČSSD Jiřího Paroubka (57) v zatím jediné přímé televizní konfrontaci těchto dvou mužů po pádu Topolánka. „Jste kašpárek,“ kontroval Paroubek. Občas jim ale přes vlastní překřikování nebylo rozumět ani slovo. Ani vidět do obličeje, to když na sebe mávali připravenými grafy.
Když vypnou mikrofony
Je třeba říct, že britští kandidáti na premiéra byli v předvolebních studiích konfrontováni přímo s voličským publikem, zatímco v české duelu to bylo jen s moderátorem. V kultivovaném debatování ale stejně Britové vedou. Paroubkovi s Nečasem totiž museli kvůli překřikování dokonce místy vypínat v režii mikrofony.
Možná ještě zajímavější je pohled do zákulisí, které se otevře, když ty mikrofony zůstanou naopak zapnuté o něco déle, než mají. Jak v tuzemských, tak i britských volbách sehrály výroky, které se už na veřejnost dostat neměly, celkem zásadní roli. Česko se před měsícem otřáslo, když šéf ODS nechal všechny hádat, jestli v sobě neskrývá temné antisemitské a homofóbní stránky. Při neformálním rozhovoru pro gay časopis LUI stihl urazit i věřící. Topolánek to neustál, i když jeho přemítání nad tím, kdo dřív uhne, bylo jen poslední kapkou. Brown prošel ultrazvukem podobně, když po mítinku s voliči označil jednu ze svých voliček za fanatičku (bigoted woman). „To je šílené, jak ji jen ke mně mohla Sue pustit,“ ulevoval si Brown ve své limuzíně na cestě z mítinku. Jenže zapomněl přitom na mikrofon zpravodajské stanice Sky News, který měl připnutý na saku. Je dobré si připomenout, že i britská angličtina zná silnější výrazy než „bigoted“. Aféra ale hned dostala jméno „bigotgate“ a je to zřejmě největší skandál předvolebního období. Brown sice nemusel pokládat funkci, zato složil hlavu do dlaní a stále se omlouvá. Bez vytáček. Když Topolánek čelil skandálu se svými velmi přímočarými výroky, na jeho bezpodmínečné „je mi to líto“ se přece jen chvíli čekalo. I tak ale podle předvolebních průzkumů můžou stát Browna jeho uřeknutí čestné druhé místo ve volbách.
Zázračné dítě
Ať už Češi ve volbách budou hlasovat pro konzervativního, nebo levicového premiéra, dostanou v obou případech typově jiného politika než Britové. Některá srovnání by byla asi příliš laciná, třeba vzdělání: Cameron je absolventem chlapecké elitní školy Eton a následně Oxfordu, Brown byl v mládí zase experimentálně vzdělávaným „zázračným dítětem“, čeští politici mají tituly z československých normalizačních vysokých škol. Podobně je to i s předchozí kariérou politiků, na jedné straně se najde třeba slušná kariéra v soukromém sektoru, na druhé normalizační náměstkování. Těžko v tomto kontextu soudit, historický vývoj zemí je diametrálně odlišný.
Jedna podobnost tu ale je: shodou okolností konzervativce v Česku i v Británii vedou podobně staří muži a platí to i o levicových vůdcích. Napravo je to spíš český pan Slušňák a britská politická celebrita. Nalevo oba politiky spojuje určitá těžkopádnost, ale Gordon Brown se rád drží v nenápadné rovině a těžko snáší reflektory – na rozdíl od šéfa českých sociálních demokratů. ODS přitom má k britským toryům celkem blízko. Není to tak dávno, co Cameron Prahu navštívil. Lehkonohá promenáda po Karlově mostě s tehdejším šéfem ODS Topolánkem působila nenuceně, i když všichni kolem věděli, že jde hlavně o česko-britské spiklenectví proti Lisabonské smlouvě. Jde o sňatek z rozumu, i když tehdy padala slova jako „můj dobrý přítel David“ a „můj dobrý přítel Mirek“. „S Davidem Cameronem jsme si popřáli štěstí ve volbách,“ napsal si před pár dny na své stránky na sociální síti Petr Nečas.
Queen is dead
Právě na Facebooku se Petr Nečas, dřív spíš nenápadný odborník na sociální dávky, snaží polidštit svou image. Málokdo asi dřív tušil, že si čtyřnásobný otec z Uherského Hradiště rád poslechne například britskou kapelu Coldplay. Ale to, že konzervativci umějí co do hudebního vkusu překvapit, se ví právě třeba díky Cameronovi – málokterý jeho profil opomene fakt, že vzdálený potomek britského krále Viléma IV. nejraději poslouchá album alternativních Smiths s názvem Queen is dead (Královna je mrtvá). Jiří Paroubek si se svými britskými protějšky dnes už tolik netyká, tuží vztahy spíš se sociálními demokraty z německy mluvících zemí – a slovenským premiérem Robertem Ficem. Paroubka ostatně s Brownem osobně nic moc nespojuje. Tichý muž, kterého teprve až nedávno donutili jeho poradci k tomu, aby trochu povylezl ze své ulity. V britské Labour se v současné době nosí víc image seriózního muže do těžkých časů. Skoro šedesátiletý Brown, kdysi nadšený rugbista, který ale také při svém nejoblíbenějším sportu přišel v mládí o oko, je dnes otcem dvou synů. Jeho rodinný život ale poznamenala tragédie, první dcera, kterou mu porodila manželka Sarah, umřela krátce po porodu. Bolestivou rodinnou zkušeností si prošel i Brownův hlavní rival Cameron s manželkou Samanthou, jejich prvorozený syn Ivan umřel vinou vrozených nemocí ve věku šesti let. Oba politiky v rodinných záležitostech charakterizuje pokora a vyvážená otevřenost.
Oproti tomu čeští politici zatím trochu neohrabaně hledávají cestu, jak do politického života zapojit svou rodinu. Oba kandidáti na dalšího českého premiéra představují přitom zcela opačné extrémy. Zatímco Petr Nečas svou manželku téměř ukrývá, i když by se mohlo klidně stát, že s ním bude muset brzy létat na státní návštěvy, Jiří Paroubek ze své nové manželky Petry udělal svého politického parťáka a hlavní ženskou tvář své strany. ?
