Čtvrtek 18. dubna 2024, svátek má Valérie
130 let

Lidovky.cz

Katalogové podvody? Tolerance končí

Česko

Zmenšit prostor pro katalogové podvody a klamavou reklamu má za cíl novela obchodního zákoníku, kterou tento týden podala skupina tří poslanců.

Kvůli nedostatečné ochraně obětí klamavé reklamy a katalogových podvodníků už letos na podzim kritizoval Českou republiku také Evropský parlament.

PRAHA „V červnu 2007 mě telefonicky kontaktovala pracovnice telemarketingové firmy. Nabídla mi prezentaci naší firmy na informačním portálu EO Centrum na adrese www.eocentrum.cz. Dva roky prezentace za dotovanou cenu 1250 korun bez DPH. Tato cena je prý dotována z fondu evropských peněz. Byl jsem ujištěn, že tato cena je konečná a nic víc se nebude platit, leda bych si objednal speciální nabídku z ceníku katalogu,“ popisuje LN Mojmír Zuzaňák, majitel firmy Zlatnictví Smaragd.

Kam kluci na ty částky chodí Po Zuzaňákově předběžném souhlasu ho pracovnice call centra vyzvala, aby dokončil registraci objednávky na stránkách Eocentrum. cz. „Stránky jsem pročetl a odkliknul objednávku. Že by tam byly nějaké ,Všeobecné obchodní podmínky‘, jsem si vůbec nevšiml a o jejich existenci v tom okamžiku pochybuji (v těchto podmínkách se mělo psát o dalších platbách, které mají proběhnout, pozn. aut.). V krátké době mi přišla faktura na smluvenou částku 1250 korun bez DPH a tu jsem také zaplatil,“ říká Zuzaňák.

O tři měsíce později se dočkal překvapení. Jeho firmě přišla faktura na částku 8925 korun s tím, že si objednal služby ve zmíněném katalogu a kromě aktivačního poplatku má platit i takzvaný „Udržovací poplatek“. Částka je prý za uplynulé čtvrtletí. Smlouva byla uzavřena na dva roky, tudíž za prezentaci v katalogu zaplatí osmkrát 8925, tedy 71 400 korun. „Kontaktoval jsem jednatele firmy Lukáše Jurenku. Ten mi řekl, že smlouva se řídí Všeobecnými obchodními podmínkami, kde se prý píše o udržovacím poplatku, a zkrátka že trvá na uhrazení faktury. Na mé námitky, že při objednávání mě nikdo na nějaký udržovací poplatek neupozornil a že částka je přemrštěná, nereagoval. Uhradil jsem částku 8925 korun a vyhledal právníka. Ten radil žádný další poplatek neplatit a tak jsem i učinil. Přišla mi však další faktura - pokuta 50 000 korun za to, že jsem přestal hradit poplatky. Nevím, kde kluci na ty částky chodí,“ řekl Zuzaňák LN.

LN požádala o vyjádření i Lukáše Jurenku z EO Servisu. Podle něj za situaci mohlo call centrum, které prý mělo pouze propagovat produkt, zvýhodněnou cenu aktivace a odkázat klienty na portál, kde po prostudování návrhu smlouvy tuto on-line uzavřeli. Měsíční udržovací poplatek prý činil 2500 korun a všechna trestní oznámení podaná na jeho firmu policie odložila.

Na to si také stěžuje Zuzaňák. „Policie nejprve nechtěla přijmout ani podání trestního oznámení, prý si to máme vyřídit v občansko-právním řízení, policie tu od toho není. Můžu vám říct, že jsem se cítil, jako bych já byl ten špatný. Pak přece jenom začalo vyšetřování, policie případ odložila, po odvolání se tím znovu zabývala, opět odložila, opět bylo podáno odvolání, trvá to již více než dva roky a výsledek v nedohlednu. Chtějí nám tím snad státní orgány říci, že toto je správné podnikání hodné následování?“ Jak navíc upozorňuje David Ondrejkovič, zakladatel občanského sdružení Společná obrana, minimálně v jednom z případů týkajících se EO Servisu trestní řízení ukončeno nebylo a v jiném byla podána stížnost ministryni spravedlnosti. Ondrejkovič také podotýká, že na podvod si stěžují i ti klienti, které EO Servis nezískal přes call centrum. Evropa se začíná bránit Sdružení Společná obrana eviduje v ČR zhruba 1600 obětí podvodů katalogových firem, celkový počet obětí v Česku pak odhaduje na více než 5000. Mezi podvedené patří nejen podnikatelé, ale také stovky neziskových organizací i státních institucí. Další tisíce firem, organizací i institucí podvedly nepoctivé katalogové firmy v rámci Evropy. Letošní rok by se měl stát bodem obratu, kdy se Evropská unie začala těmto útokům bránit.

V červenci skončili z rozhodnutí švýcarského soudu ve vazbě představitelé švýcarské firmy Intercable Verlag, která patřila mezi největší pachatele katalogových podvodů s celoevropskou působností. Problémům čelí španělská Eurocity Guide i nizozemské společnosti Expo Guide a Euro Business Guide. „Většina evropských soudů se začala s těmito nekalosoutěžními praktikami vypořádávat. V Rakousku byla těmto společnostem zakázána činnost, italské, belgické i španělské soudy je odsoudily k vysokým pokutám, jen my se s nimi zatím stále neumíme vypořádat,“ řekl LN podnikatel Josef Beneš, který patří také mezi spolupracovníky zmíněného sdružení. To upozorňuje, že ačkoli se aktivity zahraničních podvodných firem přesouvají mimo západní Evropu, u nás nebezpečí trvá. Mimo jiné proto, že jejich praktiky vylepšilo i několik českých firem - konkrétně jde o společnost Top Internet, už zmíněnou společnost EO Servis z Brna či Český telefonní seznam. „Poslední dvě jsou nejzákeřnější. Zneužívají rozhodčí řízení s rozhodcem ad hoc,“ řekl LN Ondrejkovič.

Česko má mezery Zjednodušeně řečeno, jde o to, že rozhodčí řízení může být podle české legislativy vedeno před rozhodci rovnou určenými v rozhodčí smlouvě (rozhodci ad hoc). A pokud je tato smlouva součástí podmínek, které vám firma podstrčí k podpisu, a firmou navržený rozhodce je s ní domluvený, jste v pasti. Protože jeho rozhodčí nález je exekučně vymahatelný. „Je to asi tak, jako když vás zastaví tři zloději, jeden řekne, dlužíš mi obsah své peněženky, druhý prohlásí, já jsem rozhodce a rozhodl jsem, že tomu tak opravdu je, a třetí dodá: já jsem exekutor, a proto ti tu peněženku zabavuji,“ popisuje Ondrejkovič.

V této souvislosti je zarážející, že pod advokátními službami poskytovanými inkasní firmě, která vymáhala pro EO Servis pohledávky, je podepsán Petr Poledník, místopředseda České advokátní komory. Ten se k žádné z otázek, jež mu LN zaslaly, nevyjádřil.

Tisková mluvčí České advokátní komory Iva Chaloupková LN napsala, že komora nemá žádnou pravomoc zjišťovat podrobnosti o kauzách kteréhokoli advokáta, Poledníka nevyjímaje.

„Výjimku tvoří kauzy, které se staly předmětem stížností. Pokud jsou shledány oprávněnými, pak je podávána kárná žaloba a s advokátem je zahájeno kárné řízení. S Petrem Poledníkem neběží žádné kárné řízení a není na něj podána žádná stížnost, která by byla šetřena,“ uvedla mluvčí.

I k tomu má Ondrejkovič komentář: „Stížnost ale byla podána na jednoho z rozhodců, který podle stěžovatelů faktickým ignorováním klíčových argumentů poškozeného porušil minimálně etický kodex advokáta. Odpověď advokátní komory byla nejen zamítavá, ale obsahovala i obvinění z neoprávněného nařčení rozhodce. Věříte tomu, že to nemá souvislost s uvedeným působením místopředsedy advokátní komory?“

Podle Jurenky z EO Servisu byla rozhodčí doložka součástí smlouvy a klienti prý s tímto řešením sporu souhlasili. Dodal také, že u rozhodčího řízení firma nic nevymáhala po klientech získaných přes call centrum. „Všechny spory, které dosud skončily u rozhodce, byly s klienty s podepsanou písemnou smlouvou,“ říká Jurenka.

Fakt, že česká státní správa si s případy podvodných firem neví rady a že i soudy v Česku rozhodly v některých případech v neprospěch obětí katalogových společností, kritizuje Evropský parlament: „Případ, kdy oběti v soudním řízení proti katalogové firmě zjevně neuspěly, vyvolává vážné pochybnosti, zda ČR náležitě uplatňuje ustanovení směrnice 2006/114/ES17,“ píše se ve zprávě Evropského parlamentu z letošního podzimu (zmíněná směrnice pojednává o klamavé reklamě).

Pomoci má novela Podle Ondrejkoviče je problém v tom, že české soudy nedostatečně využívají paragrafy o klamavé reklamě, nekalých obchodních praktikách a zejména o poctivém obchodním styku. Právě to by měla spolu s problémem zneužívání rozhodčích řízení řešit novela obchodního zákoníku, kterou tento týden předložili poslanci Pavel Němec, Jan Hamáček a Gabriela Kalábková. „Jde o to, aby české subjekty měly možnost se proti podobným praktikám účinně bránit,“ sdělil LN Pavel Němec. „Chceme jednak vyloučit možnost využívat v těchto ,smlouvách‘ rozhodčí doložky, jednak docílit toho, aby tyto praktiky byly označeny jako nepovolené.“

Novela tedy nově rozšiřuje definici nekalé soutěže a klamavé reklamy z oblasti hospodářské soutěže na oblast hospodářského styku. To znamená, že zatímco dřív se mohl proti klamavým praktikám nějaké firmy bránit jen její konkurent či spotřebitel, nyní tuto možnost získávají také právní subjekty, které jsou s danou firmou v hospodářském styku. Novela také určuje, že inzerce, která nabízí registraci v katalozích prostřednictvím platby, nabídky opravy nebo jiným podobným způsobem, musí obsahovat jednoznačně a zřetelně vyjádřenou informaci, že tato inzerce je výlučně nabídkou na uzavření smlouvy.

„Kéž by aspoň tato novela byla přijata,“ doufá Beneš. „Zahraniční podvodné společnosti s největším počtem obětí se už podařilo zlikvidovat, teď je řada na nás.“

Autor: