Soud uznal, že Sáního práva byla porušena, přiznání finančního zadostiučinění by však bylo podle odůvodnění rozsudku nespravedlivé i vzhledem k tomu, že Sání byl nakonec uznán vinným závažnou trestnou činností.
Sání byl ve vazbě od svého zadržení v září 2004, v dubnu následujícího roku však tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Němec rozhodl o jeho předání do Kataru. Soudy ale Sáního odmítly propustit z vazební cely a muž se dostal na svobodu až na základě srpnového rozhodnutí Nejvyššího soudu, který trestní stíhání přerušil. Právě za 4,5 měsíce, jež strávil v cele od dubna do srpna, požadoval Sání náhradu nemajetkové újmy.
Žalované ministerstvo spravedlnosti argumentovalo tím, že vazbu nelze považovat za nezákonnou, protože Sání byl následně odsouzen. Osobní svobodu by ztratil tak jako tak, protože české soudy mu po vleklém procesu uložily trest vězení ve zcela stejném rozsahu, jaký měla jeho vazba.
Sání byl potrestán jen za část žalovaných skutků, část jeho trestního stíhání musela být zastavena kvůli amnestii vyhlášené prezidentem Václavem Klausem.
Muž na státu vymáhal také náhradu ušlého zisku ve výši 22.500 korun. Tuto žalobu však Obvodní soud pro Prahu 2 už dříve rovněž zamítl, protože Sání podle něj neprokázal, že by ve vazbě o nějaký příjem přišel.
