* LN Když se někdo uvnitř církve prohřeší proti zákonu, kdo a jak ho soudí?
Katolíci - kněží i laici - podléhají samozřejmě jak světskému, tak kanonickému právu. Jsou to jakési dva paralelní světy. Objeví-li se nějaký závažný delikt, může být dotyčný souzen jak podle kanonického, tak i klasického světského trestního práva. Je-li například hlavní normou trestního práva trestní zákoník, potom hlavní normou církevního práva je Kodex kanonického práva, který byl vyhlášen v roce 1983 tehdejším papežem Janem Pavlem II. Jen pro představu - tento kodex má celkem 1752 kánonů a je závazný pro všechny tzv. západní katolíky na celém světě.
* LN Existují tedy i nějaké církevní soudy? A jak fungují?
Samozřejmě i v rámci kanonického práva existují soudy. Na úrovni diecézí vykonávají soudní moc sami biskupové nebo jimi jmenovaní soudci. Zvláštní postavení má tzv. oficiál, tedy soudní vikář, proti jehož rozhodnutí už není možné se odvolat k diecéznímu biskupovi. Na úrovni celocírkevní, vatikánské, pak soudní moc vykonává papež, ovšem opět obvykle prostřednictvím zvláštních vatikánských soudů, které si udržují starobylé názvy - Římská rota nebo Apoštolská signatura.
* LN Jaké sankce mohou tyto soudy ukládat?
Sluší se připomenout, že sankce ukládané těmito soudy jsou skutečně dosti odlišné. Nepředstavujme si nějaké církevní žaláře... Za spáchání trestných činů nebo třeba správních či disciplinárních deliktů lze uložit např. trest odnětí úřadu, nebo v závažných případech trest exkomunikace či interdiktu.
* LN Kdo rozhoduje o tom, jestli bude takový delikvent vydán světské spravedlnosti?
Zde je třeba se standardně držet světského práva. Náš trestní zákon považuje za trestné neoznámení nejzávažnějších spáchaných trestných činů. To se pochopitelně vztahuje i na kněze. Jedinou výjimkou je ochrana zpovědního tajemství. Vyzrazení obsahu zpovědi je sankcionováno nejpřísnějšími církevními tresty.
* LN Ještě k církevním soudům. Jsou soudci jen teologové, nebo i skuteční právníci?
Mnozí z nich jsou absolventy právnických fakult, a mohou tedy používat titul „JUDr.“ - tedy doktor obojího práva. Mnozí studovali i na prestižních teologických fakultách obor kanonické právo a získali licenciát nebo tzv. velký doktorát.
