Knejslavnějším podnikům patřila v době svého vzniku v roce 1881 Slavia na Národní třídě, která si získala dokonce evropskou pověst. U mramorových stolků s výhledem na Vltavu a Národní divadlo sedávali skladatel Bedřich Smetana, básník Jaroslav Seifert, malíř Jan Zrzavý či grafik Jiří Kolář. Nynější vzhled oken a zařízení ve stylu art deco získala po přestavbě ve 30. letech minulého století.
Secesní kavárnou byla Demínka ve Škrétově ulici na Vinohradech. V první polovině 20. století se tam setkávala pražská bohéma. Chodili tam například básníci S. K. Neumann či Jiří Mahen.
Z doby secese pochází také Kavárna Obecní dům na náměstí Republiky. Stále je vybavena původními obklady, boxy z mahagonu s lavicemi potaženými kůží a svítidly od Františka Křižíka.
Dodnes živo je v umělecké kavárně Mánes ve stejnojmenném domě výtvarníků na Masarykově nábřeží. Funkcionalistickou budovu v roce 1930 postavil Spolek výtvarných umělců. Řada výtvarníků, muzikantů, herců i básníků v ní dokonce i prakticky bydlela.
Už sedm let je znovu obnovena dříve proslulá kavárna Arco na rohu ulic Hybernská a Dlážděná. Pravidelnými návštěvníky zde byli spisovatel Franz Kafka a novinář Egon Ervin Kisch. Ve 20. letech 20. století byla útočištěm členů Devětsilu pod vedením literárního teoretika Karla Teigeho.
Světovým unikátem je rovněž znovu obnovená kavárna Orient v kubistickém domě U Černé Matky Boží v Celetné ulici. Její interiér navrhl architekt Josef Gočár. Skončila po první světové válce. Rekonstruována byla do původního stavu podle několika dochovaných dobových fotografií.
Spisovatel Jaroslav Vrchlický stejně jako sochař Václav Myslbek si oblíbili secesní Café de Paris v hotelu Paříž. Interiér s tyrkysovými keramickými a dřevěnými obklady stěn navrhl Antonín Pfeiffer. Scházeli se tu nejen umělci, ale i podnikatelé a obchodníci. Zdejší atmosféru vylíčil spisovatel Bohumil Hrabal v próze Obsluhoval jsem anglického krále.
Obnovena je také poetická kavárna Montmartre v Řetězové ulici. Zde mají i údajný nočník spisovatele Jaroslava Haška.
