Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Každá generace bude mít své legendy

Česko

Vloni v červnu odehrál Vladimír Mišík se svou kapelou Etc...

a zástupem hostů tříhodinový koncert v pražském Divadle Archa. Hlavní hvězda, toho času na vozíčku, slavila šedesátiny a ovace nebraly konce. Dvě DVD se záznamem vystoupení právě vychází, zpěvák už zase koncertuje o sto šest.

* LN Stalo se vám v poslední době, že by se vás někdo na úvod nezeptal na zdraví?

Vzhledem ke zdravotním karambolům, které zažívám poslední tři roky, je to nejčastější úvod.

* LN A jak vám je?

Zaplať pámbu už docela dobře, chodím s berlemi, zvětšuju akční rádius, už zvládnu i dojet tramvají...

* LN Jagger je v důchodu, Hladíka to čeká za pár, vy se přidáte v únoru. Odrazí se to ve vaší hudební aktivitě?

Ať už mi vyměří cokoliv, budeme dál jezdit a hrát. Co by člověk dělal doma? Myslím, že půjde jen o takovou úsměvnou epizodu.

* LN Nemálo vašich kamarádů muzikantů skončilo jako „pravé rokenrolové hvězdy“ - Petr Kalandra, Vlado Čech, Ivan Wünsch... Neznamenala pro vás tato předčasná úmrtí varovný prst?

To se tak nedá říct. Já mám zdravotní problémy velmi dlouho, částečně je řeším, částečně nejsem příkladný. Ale chlapci na tom byli hůř, hodně pili. Já jsem byl s alkoholem vždycky v přátelském soužití, ale že bych musel láhve denně, to ne. Dneska skoro nepiju a žádné problémy mi to nedělá.

* LN Tuším, že počínaje albem Jen se směj v bookletech svých alb děkujete svým lékařům. Je to ještě radost harcovat se od Aše po Jablunkov a pak pod prášky odehrát hodinový koncert?

Radost je silné slovo, je to spíš takové naplňování sebe sama. Nějaká činnost se vyvíjet musí, nepopírám, že určitou roli hraje i finanční stránka. Cestování pro mě velký zážitek není, ale samotné hraní je i při všech těch peripetiích pořád zábava. Lidi to těší, jsou vstřícní, už nehrajeme haly, ale kluby máme pořád plné... A když ve finále tleská plný sál, je to senzační.

* LN Poslední řadová deska Umlkly stroje vyšla v roce 2004. Od té doby se soustřeďujete spíš na „vykopávání starých pokladů“. Myslíte, že se příznivci Etc... dočkají ještě nějakých novinek?

Jak jsem byl víc doma s nohama, cosi jsem si načrtl. Už jsem pohrozil souboru, že donesu demáče. Já mám ale rád ten stav, kdy člověk sedí na gauči a teprve o tom všem přemýšlí. Takže se zatím ještě kochám.

* LN Začátkem září konečně vyšlo vymodlené DVD. Křtít se mělo v dubnu, pak ale vydavatel rozhodl, že na jaře by si album nikdo nekoupil a přesunul vydání na podzim. Co říkáte těmhle novodobým čachrům?

Za bolševika to stejně vždycky vyšlo až za rok, takže já jsem zůstal klidný. Důvody jsou obchodní, asi mají pravdu, že před Vánoci se to bude prodávat lépe než v době, kdy lidi šetří na dovolené. Je pravda, že už jsme byli natěšení...

* LN ... a jarní křest avizovali v programech.

Tak jsme alespoň posvětili nové CD Olinu Nejezchlebovi. Já už dneska vážně nikam nespěchám.

* LN Na prvním disku s názvem Klobouk dolů vám vzdávají hold vrstevníci i interpreti o generace mladší. Kdo vás nejvíc překvapil?

Mě překvapili už tím, že na to přistoupili. Hodně se mi líbilo pojetí Saši Langošové a November 2nd, čtyřicet let stará písnička Sun Is So Bright zněla v jejich podání novodobě, až jsem se divil, že jsme nadčasoví (smích). A vysloveně mě nadchl Dan Bárta, jak komorně přistoupil k písni Tma stéká do kaluží.

* LN Druhé CD kopíruje dění po přestávce: koncert současných Etc... Nechybí Špejchar blues, Slunečný hrob... Která z písniček je pro vás nejzásadnější?

Já to takhle nedělím. Nedá se nic dělat, hrajeme pro lidi a větší část publika požaduje jistoty, takže jsme tak trochu svým vlastním revivalem. Ale to tak dělají všichni. Baskytarista Jirka Veselý tomu říká slzavé údolí.

* LN Večer to byl hodně emotivní, bylo to znát na vás i v očích návštěvníků, když se po koncertě trousili ven. Lze to srovnat s Letnou 1989 nebo s vaším předskakováním Rolling Stones?

To ne. Stouni, to bylo vysloveně setkání třetího druhu. Člověk je miloval většinu života a najednou s nimi sdílel pódium a dokonce i hospodský stůl, protože večer předtím paní Havlová všechny pozvala na pivo. No a pak ten koncert... Připadali jsme si jak ve sci-fi. Hrálo to na nás ze všech koutů, dokonce i zespoda. Jejich technický arzenál, to je manufaktura.

* LN Bonusový dokument Paměť lásky zvukem a obrazem mapuje celou vaši kariéru od Matadors až po dnešní Etc... Přemýšlel jste někdy nad tím, že se jako muzikant silně prolínáte s novodobými dějinami státu?

Jsou generace, které zažily dvě světové války. Já nezažil ani jednu, padesátá léta jsem už trošku vnímal, protože maminka dělala na americké ambasádě a StB na ni vyvíjela obrovský tlak, nejvíc se mě ale dotkl osmašedesátý rok. Vypadalo to, že budeme žít normální život a najednou bum, prásk, třísk... šok.

* LN Slyšel jsem, že v letenských ulicích dodnes potkáváte řadu tehdejších estébáků.

To je tím, že bydlím kousek od ministerstva vnitra, chodili jsme do stejných hospod, pod Lipky, na Mělník...

* LN Dnes se místo po estébácích pátrá po jejich spolupracovnících.

Přitom to byl nejnižší řetězec systému. Já to nevidím černobíle, znám řadu lidí, kteří podepsali pod hrůzným tlakem, třeba bych to v takové situaci udělal taky; pak přišli a řekli: hele, dostali mě, ptali se mě na blbosti, ale nikoho jsem neprásknul. Existovali i udavači, kteří za to brali peníze, třeba Jim Čert. Mrzí mě Jarek Nohavica, nevím, do jakého problému se dostal, nechci ho podezřívat, že to udělal, aby se mu lépe žilo...

* LN Impulzem k vašemu zákazu bylo na podzim 1982 promítnutí odvážného studentského snímku před koncertem v Lucerně. O tom, že jsou v sále estébáci, jste prý věděl dopředu. Vy jste si nepřipouštěl, že byste mohl dopadnout špatně?

My jsme byli varovaní přímo Mirkem Hrdinou, což byl šéf techniků a evidentně člověk napojený na ně. Po tomhle průšvihu mě právě on odvedl do Reduty, kde jsem dostal nabídku spolupráce výměnou za obnovení hudební činnosti, kterou jsem odmítl. My jsme nebyli politicky angažovaná kapela, nezpívali jsme protestsongy proti komunistům. Akorát bylo k uzoufání chodit s každou písničkou ke schválení na PKS a absolvovat tam ponižující rekvalifikace. Takže já jsem na to kašlal a hrál jsem, co jsem chtěl. To mi pak přišili, plus ten film, což byla v podstatě legrace a pro ně jen záminka.

* LN Takže jste to čekal?

To zase ne. Ale už se prostě nedalo couvat, nebylo kam. Přitom je třeba říct, že nás a Pražský výběr si vytipovali jenom proto, že jsme byli nejméně konformní. Zásadní věci se děly na amatérské scéně, tam to vřelo, o to jim šlo. Nás zlikvidovali ve smyslu „bacha, milé děti“. Jenže děti se na to vykašlaly a dělaly si stejně co chtěly. Jasná páka se přejmenovala na Hudbu Praha a hrála dál.

* LN Tehdejší Etc... byly spolu s Pražským výběrem asi nejlepší kapely své doby. Jak vám bylo, když pak téměř celý band přešel k Michalu Prokopovi a zásadně přispěl k jeho přelomové desce Kolej Yesterday? Prý jste se na ně byl dokonce podívat.

Bylo to trpké. Hrálo jim to skvěle, já jsem tam stál s Vláďou Mertou a lehce skřípal zuby. Ne na Michala, ale na ten systém.

* LN Nenapadlo vás ani v koutku duše, že Prokop, podepsaný pod antichartou, sebral kapelu Mišíkovi, který si i přes zjevný tlak z vyšších míst s režimem nezadal?

Jak říkám, skřípal jsem zuby.

* LN Aniž jste po tom toužil, po revoluci vás vaši příznivci na dva roky poslali do poslanecké lavice. Necítíte někdy potřebu vyjádřit se jako bývalý poslanec k současné politické kultuře?

Ani moc ne. Děje se, co se má dít, lidi jsou stejní jako dřív. Už tehdy lezli do KSČ kvůli všemu jen ne z ideologických důvodů a dnes to funguje podobně. Nechci nikomu křivdit, ale být členem velké strany je hlavně o dohazování kšeftů. Já z toho nejsem rozpačitý ani zatrpklý, lepší systém než demokracie neexistuje.

* LN Zhudebnil jste řadu českých klasiků. Ve věku, kdy vy jste hltal Kainara, dnes mladí lidé hltají youtube, přitom pod pódiem převažují právě oni. Není nakonec vaše hudební působení trochu osvěta?

Já to takhle nikdy nebral. Ale je fakt, že občas za mnou přijdou teenageři, že jsem v maturitních otázkách. Začal jsem zhudebňovat texty, protože jsem obdivoval Šafrán, Vláďu Mertu nebo Vlastu Třešňáka a sám jsem si to neuměl tak hezky napsat. Poezie mě vždycky bavila, hodně jsem si s ní naplňoval noční chvilky, najednou se člověk ocital v jiných, nevšedních sférách. Některé texty mě zaujaly natolik, že jsem si je začal pobrukovat a vyloženě to začalo volat po tom, abych vzal kytaru a dosadil tam ty tři akordy.

* LN Před několika lety jste mi líčil, jak jste objevil Holanovu Nad usínající milovanou, znamená to, že poezii čtete dosud?

Ne tak intenzivně jako dřív, ale ano, čtu. Hlavně v noci.

* LN Dáváte přednost klasikům?

Já jsem v tom nikdy nebyl precizní, vybírám si spíš náhodně. Manželka je trochu básnířka, překládá z francouzštiny, přes ni se ke mně občas dostanou nějací noví autoři. Ale nežiju tím.

* LN Vy sám jste napsal řadu textů, jedním z prvních byly Jednohubky, sousedící na vašem debutovém sólovém LP se jmény jako Kopta, Suchý nebo Gellner. Nebál jste se srovnávání?

Já myslím, že ne. Kapela Etc... vždycky byla dobrá ve vystihování nálad, snažíme se být v aranžmá pestří a nikdy nám nevadilo dělat vedle sebe jednoduché a složitější písničky, stejně jako jednodušší texty vedle těch vysloveně poetických. Život jde taky nahoru, dolů.

* LN Máte tři děti, vy sám jste svého otce, amerického vojáka, nepoznal. Dokážete posoudit, jaký to na vaši osobnost mělo vliv?

Každý psycholog vám řekne, že je to handicap. Nemám technické dovednosti, nevyznám se v přístrojích, těžko opravím zásuvku... Naštěstí se moji kluci v tomhle nepotatili.

* LN Zkoušel jste po tatínkovi někdy pátrat?

Zkoušel. Přes internet jsme se dostali na stránky amerického ministerstva obrany. Problém je, že znám jeho jméno jenom foneticky, jak mi ho říkala máma. Takže jsem to nakonec vzdal.

* LN Vyrostl jste poblíž Letné, její atmosféra se proplétá i vašimi písničkami. Co jako interpret Špejchar blues říkáte tomu, co se teď kolem děje?

Představa, že tu bude národní fotbalový stadion, oceanárium jako dominanta Prahy, to mě tedy naprosto děsí. Letná byla vždycky relaxační zóna, hodila by se tam knihovna. Líbil se mi Kaplického model, který do toho zákoutí uprostřed stromů svým přírodním tvarem seděl. Škoda, že se to nepovedlo. Pokud jde o bordel provázející stavební práce, to přežijeme. Jen doufám, že nové dopravní řešení bude ku prospěchu všem.

* LN Před jménem Vladimír Mišík se občas objevuje přívlastek legenda. Přijde mi, jako by se všechny dnešní hudební „legendy“ rodily za války nebo krátce po ní. Mám obavu, že za dvacet let k žádnému střídání legend nedojde, že už nové nebudou.

Ale budou. Já docela sleduju youtube a těch nadčasových kapel je hodně. Trochu mě přestala bavit kytarová muzika, ale vznikají všemožné syntézy, každá generace si nese nějaký svůj stimul a otisk a jednou bude mít svoje legendy.

***

VLADIMÍR MIŠÍK

Narozen 8. 3. 1947 Rockový zpěvák, skladatel, textař. Se svou první kapelou hrával po parcích, na barrandovském truhlářském učilišti založil skupinu Uragán. Po krátké epizodě u Komet spoluzakládal jednu z nejslavnějších českých kapel 60. let Matadors. Prošel Orchestrem Karla Duby, založil první vlastní kapelu New Force, se kterou odehrál jediný koncert v srpnu 1968, krátkodobě byl angažován jako sólový kytarista v George & Beatovens Petra Nováka. V zimě 1968 s kytaristou Radimem Hladíkem založil Blue Effect. S ním se Mišík prezentoval na první dlouhohrající desce Meditace, po jejím vydání byl ze souboru vyhozen, vzápětí jej bubeník Jaroslav,Erno‘ Šedivý pozval do další slavné kapely, Flamenga. S ním natočil Vladimír Mišík album Kuře v hodinkách na texty Josefa Kainara. Ke konci první poloviny 70. let založil skupinu Etc..., se kterou - přes mnohé personální změny a dvouletý zákaz činnosti v 80. letech - koncertuje dodnes. Mnohé Mišíkovy písně, často na texty známých českých básníků (Václav Hrabě, Josef Kainar, Jiří Dědeček ad.), zlidověly.

Představa, že na Letné bude fotbalový stadion, oceanárium, to mě tedy děsí

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...