* LN Zažil jste, že by se vojáci museli skládat, aby pomohli nějaké rodině zraněného či zabitého vojáka, protože měli pocit, že dostala od státu nedostatečné odškodnění?
Vojáci jsou pojištěni ze zákona a samozřejmě se připojišťují sami. Záleží to pouze na nich, jestli se pojistí nebo nepojistí. Nezažil jsem, že by se vojáci museli na někoho skládat, když se někomu něco stalo. To je scestné, protože když už to vojáci dělají, pak dobrovolně ze solidarity: existuje mezi nimi soudržnost. To nemá nic společného s tím, že by někdo dostal málo nebo jestli je či není pojištěný, jestli má hypotéku, nebo nemá. To je čistě solidární pomoc té rodině. Stát pojišťuje ze zákona.
* LN Vy jste se solidárně skládali na vojáka, který tragicky zahynul při seskocích. O co šlo?
Pokud zemře živitel rodiny, tak ta rodina je v tu chvíli bez prostředků. Je to taková solidarita s rodinou, abychom jí pomohli. Částky se pohybují třeba od padesáti tisíc do čtvrt milionu.
* LN Vy jste přispívali ze solidarity ještě k tomu, co dal stát?
Je odškodnění státem ze zákona, vojáci mají pojistky a to, co děláme my, je skutečně naše solidarita s rodinou a s tím člověkem.
* LN Co se týče misí. Bylo to tak, že byly problémy s připojištěním kvůli vysokému riziku?
To záleží na pojišťovnách. Jsou dělány nějaké programy. Už existuje možnost zařídit si pojistný program, v rámci kterého máme zvýhodněné podmínky a můžeme se pojistit až do deseti milionů.
* LN Vítáte to?
Určitě. Když jedete do rizikové oblasti a je někde ohrožený váš život, přičemž riziko je vlastně i tady, když skáčeme na padácích, tak vítáme každou aktivitu, kdy nám pojišťovna vyjde vstříc. Stát plní svou povinnost, kterou má jasně danou ze zákona. Když voják jede do mise nebo je na cvičení tady, tak má nárok na odbytné, když se mu něco stane. To jsou částky od několika set tisíc až po miliony.
* LN Přijde vám to dostatečné?
Co je dostatečné... Pokud něco děláte, tak se rozhodnete to dělat a dopředu znáte podmínky. Každý souhlasí s tím, že pokud se mu něco stane, že za to dostane tolik a tolik. Je pak na každém ať už z hlediska vlastního uvážení či z hlediska jeho finanční situace, jestli se pojistí. A v tom byl problém - málokterá společnost nás byla ochotná pojistit. Ne, že bychom nechtěli, ale pojišťovací společnosti nechtěly toto riziko převzít, a když už chtěly, tak to byly takové nehorázné peníze, že jsme si je nemohli dovolit. Stát ale svou garanci plní a podle mých informací v souvislosti s novelizací zákona 221 se náhrady zvýší.
