„Většině lidí, které znám, je přechod na letní čas nepříjemný. Žádných energetických úspor už dnes díky posunu času nedosáhneme, naopak způsobujeme energetikům ještě problémy. Postrádám tak jakýkoliv racionální důvod k tomu, proč se poslední neděli v březnu máme pravidelně připravit o hodinu života. Podle mě je to přežitek, který již do naší doby zkrátka nepatří,“ myslí si Šilar. Štafetu odpůrců přebral po zesnulém nejznámějším českým bojovníkovi proti letnímu času Stanislavu Peckovi.
Pekař ze Sobětuch na Chrudimsku se zrušení letního času marně domáhal u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Předloni v létě ale zemřel. Jeho bojovou zástavu zvedl také brněnský profesor robotiky a moravský patriot Zdeněk Kolíbal. Po pádu komunismu prý považoval za samozřejmé, že přestane „každoroční manipulace s životem lidí“, za kterou považuje zavádění sedmiměsíčního letního času.
V českých zemích byl letní čas zaveden poprvé za první světové války v letech 1915 a 1916.
