Jaroslav Hloušek absolvoval Fakultu mezinárodních ekonomických vztahů na Kyjevské státní univerzitě. „Můj otec pracoval v Motokovu a v Kyjevě dělal, takže rodinně to pro mě byla zajímavá možnost. A v té době bylo jen těžko možné studovat jinde v zahraničí, snad s výjimkou Polska,“ říká s narážkou na konec 80. let, kdy na školu nastupoval. Fakulta ho mimo jiné dovedla ke studiu arabštiny, kterou později hodně využil.
Šel jsem v Brně po ulici Po dokončení studií dvanáct let pracoval v brněnském BVV. „Jsem z Ústí nad Orlicí, po škole jsem neměl chvíli co dělat, armáda byla liknavá, šel jsem v Brně po Křenové ulici a na jedné vývěsce tam svítila cedule, že BVV přijímá. Když jsem se o tom zmínil sestřenici, podnítila mě, že je to dobrá firma, ať tam zavolám. Zavolal jsem a nastoupil.“ Během dvanácti let pak vystřídal ve výstavářské společnosti celou řadu pozic. Začal na oddělení zahraničních akcí, kde coby obchodní manažer domlouval účast českých firem na zahraničních veletrzích (právě tady se mu hodila znalost jazyků včetně ruštiny a arabštiny), poté se stal členem řídícího týmu připravujícího veletrh informačních technologií Invex. V závěru svého působení v BVV pracoval jako náměstek generálního ředitele a prokurista společnosti. „V relativně mladém věku jsem se dostal až na předposlední příčku v hierarchii, ale současně byla situace nastavena tak, že bylo zřejmé, že na tu poslední se v dohledné době nedostanu. A přestože byla práce v BVV hodně zajímavá a hodně mi rozšířila obzory, přece jen jsem se v tom posledním období už cítil upoutanější. Chtěl jsem zjistit, jak to funguje i jinde. A když si takovou myšlenku jednou připustíte, k přestupu už není daleko. Objevila se nabídka a já na ni zareagoval.“ Generálním ředitelem Nabídka přišla v lednu 2008 od společnosti Plynostav Pardubice, která hledala vhodného manažera pro celkovou restrukturalizaci. Hloušek tedy nastupoval jako generální ředitel s cílem připravit společnost na novou dobu. „Měl jsem definované přesné zadání: zredukovat firmu po nákladové stránce, navázat vztahy s klíčovými zákazníky a navázat nové mezinárodní vztahy, protože firma jako Plynostav nemůže fungovat jen na českém trhu. Také jsem musel vyřešit několik problémů z minulosti. Společnost si s sebou nesla svou historii, vznikla v roce 1949. Takové firmy většinou trpí syndromem: ještě si pamatujeme, jak velcí jsme, ale už to není pravda. V tomto směru na tom byl Plynostav podobně jako BVV. V okolí Brna začaly během 90. let fungovat desítky firem postavených na lidech, kteří z BVV odešli. I Plynostav opustila po roce 1989 řada schopných pracovníků, kteří si založili své vlastní firmy, a protože začínali od nuly, naučili se pracovat efektivněji a pragmatičtěji. Plynostav se musel naučit počítat s tím, že mu v nich vyrostla konkurence, a počínat si podobně.“
Coby generální ředitel působil Hloušek v Plynostavu rok a svou misi hodnotí jako úspěšnou. „Firma dnes existuje dál, kromě českých klientů má i dvě velké zahraniční zakázky a ta největší, která běží v Polsku, vychází ze smlouvy, kterou jsem za Plynostav podepisoval ještě já, i když vítězství ve výběrovém řízení byla samozřejmě kolektivní práce.“
Po této zkušenosti přišla Hlouškovi nabídka od společnosti Anect, kam v lednu 2009 nastoupil opět na pozici generálního ředitele. Protože firma sídlí napůl v Brně i v Praze, pomáhá pracovníkům jednotlivých poboček v komunikaci i konferenční videosystém (takzvaná telepresence), na který jsou všechny pobočky napojeny. Manažeři z různých měst tak spolu mohou jednat ve speciálně upravené místnosti, kde se díky kamerám vidí na speciální videostěně, jako by seděli na protější straně jednacího stolu. „Anect je společnost postavená na kvalitních řešeních v rámci komunikačních infrastruktur a právě naše schopnost budovat a spravovat tuto infrastrukturu je naše největší výhoda,“ dodává ředitel.
