Hudební dvojice Kazety vrací slovu „kutilství“ objevitelský smysl, o který jej připravily rady televizních Receptářů. Rozebrat svůj oblíbený hudební styl na součástky a znovu jej poskládat po svém, to je totiž kutilství v dobrém smyslu slova. A taky jedna z charakteristik Kazet, které právě vydávají své debutové album.
„Na koncertech nás nezajímají hudebníci, kteří stojí a zadumaně kroutí knoflíky,“ vysvětluje zpěvačka Johana Švarcová. O Davidu Doubkovi, partnerovi z Kazet, se říká, že je jedním z nejšikovnějších elektronických „krabičkářů“ tuzemské scény. Hlavním materiálem je zvuk inspirovaný elektro-popem a taneční hudbou 80. let. „Ve snu se mi zdálo, že namísto dřívějšího akordeonu teď hraju na klávesy,“ popisuje vznik kapely zpěvačka a herečka, studující FAMU.
„Od dětství jsem projevoval zájem o tištěné spoje,“ dodává Doubek, profesí antropolog, jako hudebník působící rovněž pod jménem Ventolin. „Ventolinovi jde v hudbě zhruba o totéž, o co se já snažím v divadle,“ vysvětluje zpěvačka Kazet. „Ztrapnit se na takovou úroveň, aby se lidi v hledišti sami přestali stydět.“ Krátké koncertní video, zavěšené na internetu s popiskem „DJ Ventolin tančí v tempu 300 úderů za minutu“, dává představu, že jde spíš o energii, smysl pro humor a nekonvenční přístup k žánru. Ten si dvojice pěstovala už v divadelních souborech Dno a Nejhodnější medvídci z Hradce Králové, odkud se znají. Výraz Hany Maciuchové Vizuální podobu koncertů vymýšlí A schwarz, třetí a nehudební člen Kazet. „Kutil prostřednictvím předmětů, které vytváří, vyjevuje vždy něco ze sebe sama,“ říkají antropologové, jako kdyby mluvili právě o Kazetách. Spojení taneční hudby a introvertních tvůrců nevychází stoprocentně - třeba když se zpěvačka stylizuje do chladné sfingy a vysvětluje textem, co má být jasné beze slov. Ovšem většinou dost dobře na to, aby Kazety stály za pozornost. „První rok jsem na pódiu v divadle jen stála; abych pochopila energii mezi pódiem a hledištěm. I když jen stojíš, můžeš zažít dost silný přenos energie a zaujmout diváky,“ ohradí se Švarcová proti dojmu, že v písních Kazet je značný díl stylizace nebo rovnou pózy. „Dosáhnout výrazu na pódiu u mě jde až časem. Málokdy to vyjde dobře, když začínající herec napodobuje expresivní výraz třeba Hany Maciuchové. Stejně tak bych si asi mohla hrát na punkovou zpěvačku, ale spíš mě zajímá, kam z toho počátečního pocitu studu dojdu, kam mě Kazety vedou.“
Pokračováním cesty je účast na albu k poctě divadlu Semafor. Kazety si vybraly Krajinu posedlou tmou. „Snažila jsem se v té písničce najít něco nového. Zpočátku mě text dráždil svojí machistickou rozšafností. On tu holku prostě ,musel‘ opustit. Ale nakonec jsem si to pro sebe přeložila tak, že ten text předehrává holka svému klukovi. Říká mu to, co nejspíš cítí on sám.“
