Nezodpovědnost a populismus se dají dobře provozovat v krajích, u nás třeba ve Středočeském
Nevídaný úspěch Svazu pro budoucnost Rakouska (BZÖ) v nedělních zemských volbách v Korutanech znovu oživil zájem o jeho zakladatele Jörga Haidera. Přestože se Haider před čtyřmi měsíci zabil v autě a jeho nástupce zaujme jen tím, jak je osobně zoufale nezajímavý, BZÖ teď získal víc než 45 procent odevzdaných hlasů. Kdyby se těch 45 procent dalo interpretovat jen jako doznívání haiderománie, něco na způsob dodatečného umírání skladatele Karla Svobody na stránkách českého bulváru, mohli bychom mrtvému rakouskému populistovi popřát věčný pokoj a jeho odkaz přenechat historikům. V Haiderovi ale odešel jenom šikovný prodavač, poptávka po haiderismu ho přežila doma i za hranicemi.
Sociální nacionalista Původně Haider vedl Svobodné (FPÖ), jejichž úspěch šlo částečně vysvětlit sentimentem starých nacistů, navyklých je volit, částečně mocenskou neušpiněností strany, kterou trvalý kartel velkých stran vylučuje z podílu na moci. Oba tyto důvody však postupně odpadly: nejdřív Haider Svobodné dovedl do celostátní vlády, takže už se nemohli tvářit jako poslední spravedliví. A když se s nimi sám pohádal, založil si BZÖ jako svou privátní stranu, know-how na vábení stárnoucích nácků však zůstalo u Svobodných.
O to větší váhu tedy získávají další uváděné příčiny Haiderova úspěchu, především to, čemu Jiří Gruša říká sociální nacionalismus. Tím se myslí vůle starat se o svou vlastní existenci na úkor druhých, v rakouském případě hlavně cizinců.
A starost o vlastní v dobách, kdy je člověk vystaven neustálému ostřelování pesimistickými zprávami, samozřejmě spíš roste.
U nás není tolik blahobytu, který bychom mohli poztrácet, a strachu je zatím míň než v západní Evropě, ale existuje tu taky.
Hlavním rozdmýchávačem obav a hlavním kandidátem na správce haiderovské pozůstalosti je samozřejmě David Rath, to odhalil už jeho stranický přítel Zdeněk Škromach.
S korutanským hejtmanem má středočeský hejtman povážlivě hodně společného. Kromě podobných patologických rysů (Haider – tvrďák z buršenšaftu, který ovšem ve svém utajovaném privátním životě chodil do homosexuálních barů; Rath – živitel dvou rodin, které ubytuje jen pár setmetrů od sebe) oba muže spojuje politický styl. Už loni v létě si Rath po Haiderově vzoru vyzkoušel dryáčnickou proticizineckou polohu. Zelené karty pro zájemce z třetího světa, prorokoval v parlamentu, povedou k nárůstu tuberkulózy a AIDS. Další průsečík jejich povah byla nevídaná ochota měnit názory. Rathovy peripetie od ODS k ČSSD a od poplatků k tažení proti poplatkům jsou notoricky známé. Haider byl vším možným a od té doby, co se mu začátkem 90. let podařilo ukrást část voličů socialistům, definoval svou FPÖ jako „dělnickou stranu“. Přesto se těsně před smrtí ještě stihl předefinovat na liberálního konzervativce.
Podoba je téměř dokonalá od chvíle, kdy Rath oznámil, že část svého hejtmanského platu osobně rozdá potřebným. Haider už dávno před Rathem lidem osobně roznášel rodinné přídavky.
Haider se ve vysoké politice udržel třicet roků. Po většinu té doby vídeňská intelektuální elita a novinářská branže proti politikovi z Korutan psaly tak soustředěně a zaujatě, až to úplně přestalo působit. Ve středně malých evropských zemích, do nichž se vejde jen jedno skutečně velké město, které do sebe nasaje málem všechny intelektuály v zemi, ztrácí prostě propaganda elit z hlavního města efekt kousek za jeho hranicemi.
Česká republika má podobné zeměpisné parametry jako Rakousko, Praha se jí snaží dominovat stejně, jako se Rakousku snaží dominovat Vídeň. I u nás každá nepřiměřenost vůči Rathovi a každá pěna u pusy jeho kritika nakonec spíš posílí hejtmanovu imunitu mezi voliči. A neplatí to samozřejmě jen o Rathovi, ale o každém příštím hejtmanovi populistovi z jakéhokoliv kraje. Kraje – laboratoře českého haiderismu Podobnost vztahu, v jakém jsou vůči centru české kraje a rakouské spolkové země, nakonec analogii Rath-Haider dává asi největší váhu. Haider Korutany systematicky zadlužoval. Rath, zdá se po tahanicích s poplatky, míří stejným směrem. Však až jednou bude zle, vláda pomůže.
Největší potenciál populismu proti cizímu, proti nadlidem z Prahy (jak včera Rath ve sněmovně otituloval ministry) a hlavně za cizí peníze se dnes skrývá v krajích. Hejtmani mají relativně velký prostor v celostátních médiích, relativně dost peněz a relativně málo pravomocí čili odpovědnosti. Domyslel některý z propagátorů reformy veřejné správy, že se z krajů jednou stanou laboratoře českého haiderismu?
***
Podoba je téměř dokonalá od chvíle, kdy Rath oznámil, že část svého platu osobně rozdá potřebným. Haider už dávno před Rathem lidem osobně roznášel rodinné přídavky.
O autorovi| Daniel Kaiser, komentátor LN e-mail: daniel.kaiser@lidovky.cz
