Vrtulové letadlo AN24 se kymácí vzduchem. Dívám se pod sebe na nepropustnou nekonečnou zelenou sibiřskou tajgu. Míjíme stovky a stovky jezer a říček. Míříme k obrovskému diamantovému dolu zvanému rusky „truba mira“ (jáma světa).
Poprvé jsem ten důl, vzdálený 800 kilometrů od Jakutska, hlavního města ruské republiky Sacha – Jakutia, uviděl na fotografii před deseti lety. Teď se píše rok 2007 a já jsem v Jakutské republice, která je velká jako celá západní Evropa, žije tu ale jen necelý milion lidí.
Jedinou možností, jak se dostat z města Jakutska do Mirného, uprostřed něhož důl leží, je teď v létě letadlo. Cesty jsou rozbahněné. Zato v zimě tu klesá teplota až pod -50 stupňů. Klesáme, AN24 sebou hází, jako by mlelo z posledního. Pod námi leží průmyslové zóny na zpracování diamantů. Z letiště po chvíli vjíždím taxíkem do města. Ulice z upravených panelákových bloků, mezi nimi aleje zakrslých listnatých stromků. Jakutů je zde málo, vidím skoro samé ruské tváře.
Taxikář kleje. Kolem nás projíždějí důlní náklaďáky a víří mraky prachu. Nad obrovským kráterem Truby mira žhne slunce, za ním prázdno. Blížíme se k okraji dolu… Kráter je lemovaný spirálovitými cestami se zeleně jedovatou vodou. Vedou do jeho hlubin. Po okrajích obří jámy leží spousta malých pracovních osad. Tak hluboko, že nejdou rozpoznat.
Trubu mira začali dělníci v tajze hloubit před padesáti lety. Většina celé ruské diamantové produkce pocházela právě odtud. Vytěžilo se tu okolo dvou milionů karátů diamantů. Nákladnímu autu trval sjezd do nitra dolu víc než dvě hodiny. V roce 2004 byla těžba v „jámě světa“ zastavena, ale diamanty se tu zpracovávají dál.
Na cestě zpátky procházím městem a míjím diamantové továrny, patřící firmě Alrosa, která vlastní doly i v Africe. Ulice jsou téměř liduprázdné. Obyvatelé Mirného jsou v práci, třídí a opracovávají diamanty.
Ve městě v tvrdých podmínkách lidé žijí jen kvůli penězům. Jiný důvod není. Hluk strojů a náklaďáků je tu slyšet neustále. Neutichá dokonce ani v noci. Zde na severu totiž slunce v létě nezapadá. Filip Singer, fotograf EPA
