Čtenář klade řadu logických otázek, které jsou již déle než 100 let sledovány badateli, studujícími normální a patologické funkce mozku. Jde o závažnou problematiku, která byla rozpoznána před více než sto lety a nyní je spojována se studiem diagnostiky a léčby tzv. Alzheimerovy choroby.
Tato nemoc je závažná neurodegenerativní choroba, která se klinicky projevuje demencí. Její příznaky se začínají objevovat u asi dvou procent pětašedesátiletých osob a její prevalence s věkem narůstá. Ve věku devadesáti let je postižena téměř čtvrtina populace, přičemž u žen je výskyt této choroby častější než u mužů). Avšak účinnější léčba nevylučuje lepší výsledky. Ovšem stále je podle statistik ze západní Evropy a z USA tato choroba čtvrtou až pátou nejčastější primární příčinou smrti.
Vícenásobné modely Alzheimerovy choroby u potkanů a myší jsou provázeny změnou postižené tkáně zejména v oblasti středního spánkového laloku mozku. Tato oblast hraje klíčovou roli v paměťových procesech. Jednak tvorbou beta amyloidových plaků (ukládáním patologické bílkoviny), za druhé jemnými poruchami bílkovinové struktury - tak zvaného tau-proteinu v nakupeních axonových ohybů, které se projevují tvorbou tzv. neuronálních uzlíčků a rovněž růstem nervových vláken mířících ke svalům a senzorickým neuronům.
Modely I a II samy o sobě nepodporují rozvoj Alzheimerovy choroby, možnost III se nyní intenzivně prověřuje.
