Dvorský vždy toužil vyniknout, stát se součástí velkého uměleckého světa. Vystřídal několik zaměstnání, aby se nakonec stal studentem scenáristiky v Praze. Během studií prý často střídal ženy a užíval si života plnými doušky. Jenže bohémský život ani studium mu, podle jeho slov, uspokojení nepřinesly. Když se nedostudovaný scenárista seznámil se svou pozdější životní partnerkou Lucií Dvorskou, dcerou již zesnulé herečky Mileny Dvorské (shoda jejich příjmení je čistě náhodná), začala jeho nová životní etapa.
Oba si přečetli knihu Oskara Ernsta Bernhardta Ve světle pravdy. Poselství Grálu a Dvorský si v lednu 1991 vzal do hlavy, že právě on je Synem člověka, bytostí Parsifala Imanuela, mesiášskou postavou, která má podle Bernhardtovy knihy provést soud nad lidstvem a nastolit tisíciletou říši. Svoji družku považoval za inkarnaci vysoké duchovní bytosti – labutí panny. O svém zjištění informoval české vedení hnutí Grálu, ale byl jím odmítnut. To ho ale neodradilo. Napsal knihu Syn člověka. Mesiášovo živé slovo k všenápravě lidstva, která vyšla v roce 1993. A začaly se dít věci. Pod vlivem četby autoritativní knihy, kde bez jakéhokoli náznaku pochybnosti Dvorský vysvětluje, že je mesiášem, se k němu začali hlásit lidé, kteří mu uvěřili. Začali si říkat imanuelité nebo pomocníci Syna člověka. Jeho následovníci doufali, že s Dvorským přijde tisíciletá říše, poté co bude svět stižen mnohými katastrofami. Tento ráj na Zemi měl pro vyvolené nastat v roce 1993 v Itálii a jeho následovníci mu v jeho budování měli pomoci.
Máš špatnou auru. Odejdi!
Jak vlastně fungovala sekta imanuelitů? Vstupenku do komunity dostali Parsifalovi pomocníci až poté, co se vzdali svých majetků a osobní svobody ve prospěch společenství, jinými slovy ve prospěch Dvorského a jeho družky, kterou mnozí označovali za krk, který točí mesiášovou hlavou. Nově příchozí se podrobovali očistné kúře, tzv. kartáči. Spočívalo to v tom, že po dobu tří dní žvýkali staré rohlíky, které zapíjeli odvarem z dubové kůry. I potom jedli velmi málo a výrazně hubli. Neposílali děti do školy, žili v obráceném spánkovém rytmu (chodili spát až ve dvě ráno), trávili čas prací na distribuci knihy Syn člověka, sběrem bylin a péčí o domácnost. Skupinky imanuelitů žily v obcích na Hořovicku. „Velikostí komunita nepřesahovala dvacet členů, celkem se tam vystřídala zhruba stovka lidí,“ tvrdí religionista zabývající se studiem sekt Zdeněk Vojtíšek. V sektě vládl systém příkazů a zákazů, a kdo se znelíbil mesiáši či jeho družce, musel z kola ven – tak se vyjádřil někdejší Parsifalův „jasnovidec“, jehož úkolem bylo označovat auru svých spoluvěrců. Byla-li žlutá, označený člověk musel opustit komunitu s doporučením přijmout smrt vyhladověním – tak bude mít aspoň naději na převtělení a možnost vstoupit do tisícileté říše. Případem těch, kdo se o sebevraždu vyhladověním pokusili, byli manželé K. (celé jméno raději neuvádíme – pozn. red.). Pan P. K. byl v lednu 1994 vyloučen, dva měsíce žil o samotě s nadějí, že zemře. Po vyloučení manželky očekávali smrt vyhladověním další tři měsíce spolu. V lese si dokonce vykopali hrob! Ale když se dozvěděli, že byla vyloučena i jejich čtrnáctiletá dcera, odhodlali se žít.
V čem tkvělo kouzlo Jana Dvorského? Proč mu lidé podlehli? „Jeho atraktivita spočívala v tom, že nabídl jednoduché, černobílé řešení s velkou suverenitou a přesvědčivostí. Lidé, kteří mu uvěřili, většinou těžko snášeli složitost světa, negativní věci kolem. Byli to často alternativci, kteří se nechtěli spokojit s tím, že si po práci otevřou lahváč a pustí televizi, hledali nějaký životní smysl. A ten jim Dvorský nabídl. Člověk, který je v nějaké osobnostní nouzi, takovým jednoduchým, ultimativním řešením rád naslouchá,“ vysvětluje Vojtíšek a připodobňuje Dvorského „kouzlo“ k přitažlivosti populistických politiků.
Dvorský nyní žije s rodinou v zahraničí. S Lucií Dvorskou má osm dětí, údajně se živí psaním knih a prodejem CD. „Sekta už formálně neexistuje, ale Dvorský má ještě dnes podporovatele, kteří mu posílají pravidelně velké částky peněz,“ tvrdí Vojtíšek, za nímž občas do poradny chodí rodinní příslušníci těchto sponzorů a svěřují se mu s tím, že bratr/švagr apod. měsíčně posílá tisíce korun na účet Dvorského.
Kdo tedy vlastně je Parsifal Imanuel? Výjimečný charismatický vůdce? Spasitel? Nebezpečný zvrhlík?
Zdá se, že Jan Dvorský je jen obyčejný narcistický chlapík a cynický manipulátor, kterému to prostě vyšlo.
A stále mu to vychází.
