Kdo je největší prase na českém internetu? Hm, tak tuhle soutěž jsme tu ještě neměli. Vězte, že je to jistý David G. „Vynikající programátor, opinion maker, česká internetová celebrita,“ představuje sám sebe na svém webu. Titulem „největšího prasete“ ho poctil anonymní strážce vkusu, kterého rozčílilo, že David G. žertoval na Twitteru na téma zavražděné dívky Aničky.
Byl to vtip brutální, takže ho ani nemohu zopakovat v tomto sloupku. Osobně si myslím, že byl vtip hranicí vkusu a únosnosti. Ale na druhou stranu připouštím, že já ani nikdo jiný nemáme patent na to, kudy tahle hranice vlastně vede.
Můj názor je takový, že ani ten nejčernější humor nesmí zraňovat ty, kteří jsou v danou chvíli oběťmi osudu. Ani trochu mě nedojímá povyk těch, kteří se nechali dojmout vykalkulovanou pietou servírovanou bulvárem. Ale pokud existuje minimální šance, že by si žert mohli přečíst třeba rodiče oné dívky, pak mi jeho publikování přijde nemístné.
Jenže jak znovu opakuji, každý z nás má hranici vkusu jinde. V éře klasických médií rýsovali tuto hranici editoři a vydavatelé. Takzvaná sociální média žádné hranice nemají. Částečně je to dobře, protože to znamená vyšší svobodu autorů. Ale někteří by ji možná rádi obětovali. Twitter a Facebook jsou média natolik rychlá, že často předbíhají i zdravý úsudek. Co se zdá vtipné v daný moment, může být už za deset minut rozpačité a za půl hodiny trapné. Nehledě na to, že ráno se mnohé jeví jinak než večer, zvlášť když je u toho večer alkohol. Mohl bych vyprávět.
Twitter luxus „zdravého odstupu“ tvůrcům bere. A tak když napsal komik Gilbert Gotfried, že „Japonci nemusí chodit na pláž, protože pláž chodí za nimi“ (tenhle vtip na rozdíl od toho o Aničce umístil můj osobní radar před hranici nevkusu, takže ho zde cituji), musel počítat s tím, že spoustu lidí popudí. S čím nepočítal, bylo to, že popudí také zadavatele reklamy, ve které účinkoval. A že o tuhle práci přijde. Vtípek ho tak nakonec přijde poměrně draho.
Hodně lidí popudil i herec a poslanec Vítězslav Jandák, kterého recenze na Havlův film Odcházení vedla k překvapivě zlostné eskapádě na sociální síti Facebook. Mimo jiné v ní Lidové noviny přirovnal k nacistickému deníku a redaktorku kultury poctil hodností nacistické armády.
Nevím, zase je to o té hranici. Lidové noviny jsou můj oblíbený deník a dotyčná redaktorka je sympatická dáma. Ale neberu nikomu právo myslit si opak. Šokovala mě jiná věc: ta neuvěřitelná nekvalita Jandákova textu. Považte, že v jeho několikařádkovém komentáři bylo jen devět chyb v interpunkci! A to je podle mě skandál. Vždyť ten člověk byl ministrem kultury! Zase je to ta webová rychlost a překotnost, která prozrazuje nechtěné.
Svoboda je založena na právu pitomců mít pitomé názory. A také na tom, že je pouze věcí úhlu pohledu, kdo je vlastně pitomcem. V demokracii o tom lze diskutovat nebo i hlasovat. Avšak krása jazyka je v tom, že jeho pravidla platí pro každého stejně. V pitomém i krásném názoru má čárka své přesně dané místo.
A jen prase něco takového nechápe.
***
Svoboda je založena na právu pitomců mít pitomé názory. A také na tom, že je pouze věcí úhlu pohledu, kdo je vlastně pitomcem. V demokracii o tom lze diskutovat nebo i hlasovat.
O autorovi| MILOŠ ČERMÁK, novinář
