Pátek 27. května 2022, svátek má Valdemar
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Kdo, když ne bůh? Ďábel?

Česko

Jsou filmy, jejichž sílu nelze vysvětlit. Prostě do člověka zaseknou dráp a nepustí ho. Ovšem aby se to povedlo, jako v případě filmu Karamazovi, musí se sejít mnoho šťastných „náhod“.

Na začátku byla inscenace Dejvického divadla, kterou s tamními herci před osmi lety nastudoval Lukáš Hlavica. Ještě před tím román ruského klasika zdramatizoval Evald Schorm a ještě před tím napsal Fjodor Michajlovič Dostojevský příběh otcovraždy, viny a trestu, zhýralství a marného hledání boha: Bratři Karamazovi.

Odlehčit, ale nezlehčit Petr Zelenka to všechno vzal, roztrhal na kusy, vhodil do „pekla“ slévárny a opět poskládal dohromady. Po svém - originálně, neprvoplánově, nepředvídatelně a také riskantně. Málokterý český film posledních let kumuluje tolik ambicí a tolik velkých témat.

Zelenka se tyto „ostré“ hrany nesnažil nijak ohladit, ale rozhodně neusiloval o nesdělné vysoké umění. Tu a tam přispěl legráckou či absurditou v „zelenkovském stylu“ - Dostojevského představuje jako plyšového mončičáka v epileptickém záchvatu, nechává poplivat fotku papeže nebo běhat režiséra nahého před fabrikou. Jsou to jen záblesky, které celý film odlehčují, ale nezlehčují.

Výsledek působí nekompromisně emocionálně. Pokud se někdo ztratí ve vztahovém labyrintu otce a jeho čtyř synů a v rébusu, kdo komu dluží peníze a jak to bylo s otcovraždou, pak ho k cíli zaručeně dovedou čitelně jednoznačné emoce: nenávist a láska.

Divadelní postavy se vylupují z civilního projevu rozjívených herců, kteří se mezi vtipkováním pouštějí do „oprašovací“ zkoušky inscenace, již mají hrát ve staré fabrice. Jejich projev postupně nabírá na síle, s každou následující scénou odkládají kusy svého civilního oblečení a s převlékáním do kostýmů se stále hlouběji noří do postav a zároveň stále více obnažují divadlo a postrkují ho „blíže k lidem“. V mezičasech si řeší své osobní trable: rozchod herečky s režisérem nebo nutnost opustit soubor kvůli roztočenému filmu. Jsou to jen marginálie, ale stačí k rozehrání další vrstvy filmu a hlavně k výpovědi o tom, jaké to je být hercem.

Skutečný rámec divadelního příběhu netvoří soukromé problémy herců, ale polských dělníků. Respektive dělníka, který takřka posedle sleduje divadelní zkoušku, zatímco jeho syn bojuje v nemocnici o život. Nenápadný muž v montérkách supluje publikum, je na place za nás za všechny a nese veškerou tíhu, kterou na něj - na nás - tvůrci naložili.

Na scéně se mezi řetězy, háky a kladkami dohadují herci prostřednictvím svých postav, proč bůh dopouští, aby trpěli neviní, a kdo se to tedy člověku posmívá, když bůh není, že prý nejspíš ďábel... Z téhle vize inscenovaného pekla na zemi prostě musí běhat mráz po zádech. A děje se to nejednou - třeba když Igor Chmela ústy Ivana Karamazova pronáší svůj monolog o týrané holčičce... Úžasná je nejen síla slov a emocí, ale i sám fakt, že si v českém filmu někdo troufne říkat něco tak nebanálního.

Vůbec nejsilnější je film ve chvílích, kdy se nepozorovaně stírá hranice mezi realitou a divadlem a věty napsané Dostojevským platí nejen pro divadelní postavy, ale i pro aktéry filmového příběhu.

Ato ještě nebyla řeč o obdivuhodné filmovosti, kterou se do tohoto „divadelního snímku“ podařilo dostat kameramanu Alexandru Šurkalovi, nebo o mimořádné, syté a přiznaně dominantní hudbě, již složil oscarový autor Jan A. P. Kaczmarek. A pak tu jsou ještě herci -kompaktní tepající živý organismus. Výborní jsou takřka všichni, ale nejvíce uvízne v paměti nejspíš Chmela a Novotný.

Limity Karamazových jsou dané samotným záměrem: divadelní fragmenty mohou působit roztříštěně, ne každý bude ochotný na hru vyžadující „celého diváka“ přistoupit. Dobré je ale vědět, že Karamazovi mají moc zatnout svůj dramatický dráp pod kůži a nepustit.

***

HODNOCENÍ LN **** Karamazovi

ČR/ Polsko 2008 Scénář a režie: Petr Zelenka Kamera: Alexander Šurkala Hudba: Jan A. P. Kaczmarek Hrají: Ivan Trojan, David Novotný, Igor Chmela, Martin Myšička, Radek Holub, Lenka Krobotová, Michaela Badinková, Roman Luknár, Jan Kolařík, Andrzej Mastalerz, Adriana Kasia, Lucie Žáčková a další Distribuce v ČR: Cinemart Premiéra: 23. 4. 2008

Autor:

V předdůchodu si odpočinu a pak se uvidí. Možnost, o které se moc neví

Premium Má do penze pět let a je v předdůchodu na tři roky. Na víc totiž nemá naspořeno. Že to nejde? Ale ano. Legislativa to...

Mami, ty se uzdravíš! Jana Vránová o synově cestě do NHL i boji s rakovinou

Premium Před sedmi lety si prožila peklo. Bojovala s rakovinou lymfatických uzlin a nevěděla, jak to synovi, hrajícímu tehdy...

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Mohlo by vás zajímat