Vypravit se do Ženevy na výlet stojí za to, ale žít tam jako cizinec není žádný med. Díky angažmá v místním klubu Servette jsem v Ženevě strávil i s rodinou dva roky, ale pravdou je, že jsem se tam nikdy necítil stejně dobře jako na jihu Francie, kde jsem hrál před tím.
Je to krásné město s multikulturní atmosférou, jenže cizince tam berou opravdu jako cizince. Spousta lidí se diví, že se mi tam moc nelíbilo, ale já jsem člověk, který má rád upřímné vztahy, a ty jsem tam nenašel. Vztahy jsou totiž v Ženevě hodně postavené na penězích. Žijí tam nejbohatší lidé světa, a když mezi ně nepatříte, nejste pro místní nic.
Jedním z důvodů, proč jsem byl Ženevou trochu zklamaný, je i fakt, že to není příliš fotbalové město. Na rozdíl od ostatních švýcarských měst tam fotbal není moc populární. Měl jsem navíc smůlu, že jsem se Servette nezažil žádný úspěch, těch se totiž klub dočkal až později. Po mém odchodu přišel nový majitel a úroveň Servette se zlepšila. Z fotbalového hlediska mi sice dva roky v Ženevě příliš nedaly, ale nelituji toho, udělal jsem si zase jiný obrázek o světě.
Poznal jsem, že z pohledu turisty je Ženeva krásné město. Je tady spousta památek, a kdo má navíc rád kombinaci hor a vody, bude nadšený, vždyť Ženevské jezero a Alpy jsou tady tak blízko. Mým nejoblíbenějším místem byla jedna italská restaurace, kterou jsme měli kousek od domova. Byl to takový rodinný podnik, kde dělali špičkové těstoviny a rizoto.
Nejkrásnější vzpomínku ze Ženevy mám však spojenou s něčím jiným. Osm dní před naším návratem do Čech se nám tam totiž narodila dcera. To bylo to nejhezčí. V Ženevě jsme od té doby nikdy nebyli, což mi dcera už několikrát vyčetla. Právě i kvůli ní se v létě alespoň na jeden zápas do Ženevy podíváme, abychom jí ukázali, kde se narodila. Bude to velký návrat.
O autorovi| Václav Němeček, Autor je fotbalový agent a bývalý reprezentant. V letech 1995 - 1997 hrál za Servette Ženeva, ze které pak odešel do Sparty Praha.
