O elektromobilech prostě platí známé heslo: vše už tu bylo.
Úplné začátky elektromobilů se datují do počátku třicátých let devatenáctého století. První známý elektrický pohon sestrojil skotský vynálezce Robert Anderson. Primitivní elektrický přepravník měl ale k pozdějším elektromobilům hodně daleko.
Myšlenku vozu poháněného elektřinou dále posunuli v Nizozemsku v roce 1835. Významný skok poté přišel s francouzským fyzikem Gastonem Plantem, který vynalezl první dobíjitelné elektrické baterie.
Největšímu rozmachu se elektrovozy těšily posledních deset let 19. století. První výrobky se začaly prodávat ve Francii a Anglii. Pozadu nebyli ani Češi. František Křižík sestrojil v roce 1895 první elektrovůz na našem území, který se mohl pochlubit pohonem na zadní nápravu o výkonu pěti koní.
Ve stejném roce začaly být populární elektromobily i v Americe. Jednou z prvních dochovaných komerčních zakázek na elektromobily je objednávka z roku 1897. Tehdy si město New York pořídilo flotilu taxíků napájených proudem.
Typickým vozem této doby je Wood’s Phaeton z roku 1902. U něj se dochovalo i cosi, co by se dalo označit za technické parametry. Vůz ujel na jedno nabití 29 km, jeho nejvyšší rychlost činila 22,5 kilometru za hodinu a stál okolo dvou tisíc dolarů.
Milovníci rychlosti dokázali s elektromobily hotové divy. Belgičan Camille Jantzy v roce 1899 vytvořil světový rekord v rychlosti. S elektrovozem vlastní výroby nazvaným La Jamais Contente (Věčně nespokojená) dokázal jet 105,3 kilometru za hodinu a stal se tak prvním člověkem, který překonal stokilometrovou hranici.
Ford a Kettering Na počátku dvacátého století byl výběr pohonu daleko palčivější otázkou, než je tomu dnes. Vedle sebe existovaly parní pohony, spalovací i elektrické motory a například v roce 1900 byly v Americe vyprodány veškeré vehikly, které nepotřebovaly k pohonu koně.
Elektromobily se tehdy mohly pochlubit největším komfortem. Proto si také užívaly velkou pozornost v prvních dvou dekádách dvacátého století. Masivnímu odklonu motoristů ke spalovacím motorům ve dvacátých letech napomohlo hned několik aspektů.
Systém cest a silnic začal pohodlněji spojovat jednotlivá města. To přineslo zvýšený důraz na dojezdnost vozů. Začala se objevovat ložiska ropy a benzin s naftou se tak staly dostupnější surovinou.
Na pádu elektrovozů se ale podepsali především dva muži: Henry Ford a Charles Kettering. Ford velkovýrobou automobilů způsobil velký pokles cen spalovacích motorů. Vozy s touto technologií se daly pořídit až třikrát levněji než elektrovozy. K úplné porážce elektrických pohonů přispěl i Kettering, který vynalezl elektrický startér. Tím odpadla fyzická námaha spojená s nahazováním motoru klikou. Od roku 1935 elektrické vozy úplně mizí a dalších zhruba třicet let se po nich slehla zem.
Na konci šedesátých let se poprvé ve větším měřítku začíná objevovat názor, že závislost na ropě je až nezdravá, a je proto třeba začít vyvíjet alternativní pohony. Ve stejné době se také objevují první vážnější varování, že ropa jednou dojde. Ozývají se také první hlasy, že by se měly snižovat emise. První novodobou elektrovlaštovkou byl v roce 1973 Battronic. Tento náklaďáček dokázal jet rychlostí 40 km za hodinu, ujel až sto kilometrů a uvezl 1125 kilogramů nákladu.
V sedmdesátých letech ožívá myšlenka elektromobilu i v tehdejším Československu, kde vznikl elektromobil zvaný EMA1. V té době také světlo světa spatřil první autobus na elektrický pohon, který uvezl až dvacet pasažérů.
V sedmdesátých letech začal zuřit i první konkurenční souboj výrobců elektromobilů. Společnost Sebring-Vanguard vyrobila dva tisíce CitiCars (71 km/h nejvyšší rychlost, 96,5 km dojezd), zatímco společnost Elcar začala vyrábět velmi podobné městské vozítko Elcar (72,5 km/h nejvyšší rychlost, 96,5 km dojezd).
Objevil se zájem i ze strany úřadů. Americká pošta si v roce 1975 pořídila 350 elektrických dodávek, které se dobíjely deset hodin. Jak s touto flotilou byla pošta spokojena, není známo.
V devadesátých letech elektromobilům začaly pomáhat státní regulace. Díky tomu se začala první elektrická auta objevovat i v nabídce velkých automobilek. Tyto modely už mají maximální rychlost, s níž lze jezdit po dálnicích, a dojezd od 50 do 150 kilometrů. Jako příklad lze uvést Chevrolet S10, který šlo pořídit i s elektrickým pohonem. Dobíjel se už za méně než sedm hodin.
Ford přišel se svým zcela elektrickým modelem Ford Ecostar, kterých se ovšem vyrobilo jen sto kusů a nikdy nebyly oficiálně prodávány. Další detroitský gigant, General Motors, přišel hned s dvěma novinkami - jako první z velkých automobilek vyrobil elektromobil kompletně celý namísto pouhého modifikování existujících vozidel a jako první nabídl zákazníkům sportovní elektrovůz pro dva. Problémem byla ale příliš vysoká cena.
HISTORIE AUT NA ELEKTRICKÝ POHON: OD KŘIŽÍKA PO MODERNU
