Doslova tragikomicky pak zní, že by Mozartova obec měla ještě „pětce“ zaplatit čtyřicet milionů za investice, které do ní její lupiči údajně investovali. Bezmocné kypění krve představitelů obce musí každý slušný člověk sdílet. Vyhráli a byli opět okradeni a bývalý estébák Muzikář (registrován pod třemi krycími jmény), který měl Bertramku v nájmu, se tváří jako hodný strýček Fido dodržující úzkostlivě literu zákona. A tak Mozartově obci nezbude než se opět soudit. Pokud nezasáhne stát, což je za dnešní politické konstelace krajně nepravděpodobné.
Česká Mozartova obec Bertramku odkoupila od Mozartea v roce 1929. Komunisté až v 80. letech 20. století rozjeli nátlakovou akci a tehdejší předsedkyni obce tak donutili, aby se vily vzdala. Od roku 1991 se obec snažila získat budovu soudní cestou zpět a uspěla až u vrchního soudu. Svých práv se nakonec dobrala, i když absolvovala téměř dvacetiletou kalvárii. Spolek výtvarných umělců Mánes, který byl takto rovněž okraden už v 50. letech, takové štěstí neměl. Nejspíš i proto, že šlo o neskonale větší movitý i nemovitý majetek. Krádež však byla posvěcena i Ústavním soudem - marně jeden ze členů S. V. U. Mánes, malíř Petr Šmaha, vytvořil sérii obrazů s obludnými postavami soudců. V této konfrontaci se asi může Mozartova obec radovat. Ale jinak? Dost hrozné, že.
O autorovi| Jana Machalická redaktorka LN
