Na plzeňské právnické fakultě zašly věci příliš daleko. Děkan a oba proděkani už tam nemohou zůstat ani jako učitelé, jinak bych se školou nechtěl být spojován, říká její spoluzakladatel předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.
* LN Proč právníci tolik opisují? Případ plzeňského proděkana je nejhorší, ale ne jediný. Mají snad jinak nastavenou laťku než společenští vědci?
Možná. V právní praxi je běžné, že kvůli vítězství ve sporu si najdou a použijí cizí argumentaci, aniž by přesně citovali. Je možné, že to někteří setrvačně dělají i jako akademici... Ale tím v žádném případě nechci plagiátory hájit, to ani náhodou.
* LN Obvykle se to omlouvá jako důsledek tlaku na množství publikací.
V nynější diskusi o plzeňské fakultě jsem četl i názory, že by se na školách nemělo tolik psát, že vytváření tolika prací je samoúčelná zbytečnost. S tím nesouhlasím. Přesně v tom má být právník vycvičený – měl by umět informace najít, vytřídit a sepsat. Že se to na fakultách neučí dobře a že podání i od profesionálních advokátů bývají mnohdy strašná, to je jiná věc.
* LN Jak strašná? Literárně?
Včetně pravopisných chyb. Což se týká i soudců: některé rozsudky připomínají Hrabalovy Taneční hodiny pro starší a pokročilé – nepřerušovaný slitý řečový proud. Přednáším v Plzni o soudních rozhodnutích a říkám studentům, že po pěti řádcích bych měl poznat, o čem je řeč; jestli se například shrnuje skutkový stav, nebo hodnotí důkazy. Ta užvaněnost a nepřehlednost je jednou z příčin nedůvěryhodnosti či nepřesvědčivosti zdejší justice. Můj asistent Michal Bobek dělal srovnávací analýzu soudních rozhodnutí v Německu, Francii a anglosaském světě. Němci píší rozsudky tak, aby si v nich mohli číst univerzitní profesoři; proto jsou tak komplikované a obsáhlé. Francouzi je píší pro odvolací instanci; proto do nich dají všechno, nač si přezkoumávající soud potrpí. V anglosaském světě se nejvíc píší s ohledem na běžnou veřejnost, často v první osobě; proto jsou úžasně srozumitelná.
* LN A čeští soudci?
Jako francouzští, obávám se. I když se osobně snažím dívat raději přes oceán. Netouží po vzdělání, ale po diplomu
* LN Plzeňskou právnickou fakultu jste kdysi spoluzakládal, dodnes tam dojíždíte přednášet. Kdy jste si poprvé všiml, že se škola vyvíjí divným směrem?
Když jsme si uvědomili, že hodně studentů zřejmě nějakým způsobem dokáže naši katedru trestního práva obcházet. Pokud je v ročníku 400 studentů, pak se na to katedra připravuje, rozdělí očekávané porce pro každého zkoušejícího, vypíše hodně termínů. Ale ony pak zůstaly poloprázdné. Zřejmě udělali zkoušku u někoho jiného nebo ji měli uznanou. V té době jsem měl dost starostí na Nejvyšším správním soudu a říkal si – hochu, trap se tím, co můžeš sám ovlivnit. Byl jsem externista, jen jsme přes vedoucí naší katedry žádali dodržování pravidel.
* LN Proč se to začalo dít?
Tou školou prošlo několik vln „nucených“ studentů. Parlament schválí nový služební zákon – a úředníkovi pak řeknou: Musíte mít vysokou školu. Takže vzdychne a jde si opatřit diplom. Jednou to byli celníci, pak policisté, pak BIS, pak Nejvyšší kontrolní úřad, Národní bezpečnostní úřad, krajské úřady, městští úředníci... To nebyl převis poptávky po vzdělání, ale jen po titulech. Což je hrozné; opakujeme studentům, že diplom je jen vstupenka. Ale „nucení“ studenti potřebují diplom, aby si ho založili do osobního spisu a měli pokoj. A škola těm vlnám vycházela vstříc.
* LN Víc než jiné právnické fakulty?
Ano. Kromě toho se objevily soukromé školy, v Karlových Varech i jinde, personálně propojené s plzeňskou fakultou, odkud se masově povolovaly přestupy a masově uznávaly zkoušky. U státnic pak vidíte studenta, kterého jste předtím nepotkali, index má plný razítek „uznáno“. To školu strašně dehonestuje. Vidím na ní skvělé mladé akademiky, spoustu výborných studentů, a na ty všechny teď padlo bláto. Když ukážou diplom z Plzně, budou se na ně dívat skepticky.
* LN Protože má pověst protekční školy, kde studují synové a dcery známých právníků nebo politici.
To nemusí být všechno protekce, na medicíně také studují děti známých lékařů. Z politiků jsem zkoušel jen Jana Rumla. A musím uznat, že byl naprosto poctivý student. Zápočty i zkoušku ode mě dostal, ale neodpustil jsem mu vůbec nic. Jsem proto nešťastný, když slyším návrhy, že tak prohnilou fakultu by bylo lepší zavřít a vysířit. Když ji opustí ti, kdo ničí její pověst, ještě má potenciál se zachránit. Čas na zásadní řešení
* LN Na čem tu naději zakládáte? Třeba je země na čtyři právnické fakulty malá, takže si musí navzájem půjčovat létající profesory.
Byl bych rád, kdyby turboprofesoři vymizeli: pokud se tatáž jména opakují na třech čtyřech školách v různých městech, pak nerozumím, jak to zvládají. Den má 24 hodin – a pořád běhat po schodech s taškou v ruce a očima na hodinkách...? Škola přece není jen výuka. Je to akademie, diskuse se studenty, musí mít vlastní výzkum. Externí profesoři byli v prvních letech nezbytní, ale teď už Plzeň má – jak jsme si to přáli s prvním děkanem – vlastní silnou generaci třicátníků, lidi jako Petr Bezouška, Milan Hulmák, Bohumil Havel, Tomáš Sobek, Petr Škvain. A není možné, aby děkan Zachariáš a proděkan Kindl jen přijížděli na pár hodin týdně a jinak byli nedostupní.
* LN Příjemné zahnívání ale většině akademiků vyhovuje a takové děkan volí.
Přesně tak. Zklamal mě hlavně laxní postoj učitelů v akademickém senátu. Jedna z mála pravd, které pan rektor pronesl, byla – jaká akademická obec, takový senát.
* LN Jedna z mála pravd? Jste z rektora zklamaný?
Jsem. O porušování pravidel byl informován od jara a mohl se do dění na fakultě vložit s přirozenou autoritou. Ještě to šlo řešit diskrétně, běžnými mechanismy, bez médií. Bavíme se samozřejmě o situaci před odhalením plagiátorství. Teď už věci dospěly tak daleko, že musí přijít zásadní řešení. Kdyby se v úterý na jednání akademického senátu řeklo, že pojedeme v dosavadním složení dál, pak školu opustím. Už bych s ní nechtěl být spojován.
* LN Zásadní řešení znamená nové šéfy?
Ano. Myslím, že děkan a oba proděkani tam nemohou zůstat ani jako učitelé. A kdyby se stáhli do Ústavu státu a práva, pak by s ním měla škola přerušit blízké vztahy. Fakulta má poškozenou pověst a může ji spravit leda tvrdou prací.. Spravedlnost žádá odvahu
* LN Nejvyšší správní soud nedávno vynesl rozhodnutí se silným morálním poselstvím. Olomoucký státní zástupce Ladislav Jarnot si stěžoval, že nedostal bezpečnostní prověrku kvůli stíhání moravských disidentů v roce 1981. Senát, kterému jste předsedal, ho odmítl s tím, že „nelze přijmout tezi, že byl pouze nástrojem v rukou nadřízených“. Dá se namítnout: bylo to před 28 lety, má za to pykat napořád? Nedá se to odčinit?
Samozřejmě že dá. První věc je ale pokání. Mohl ho projevit i tím, že by se vůbec o bezpečnostní prověrku nesoudil, uznal tehdejší selhání a snažil se ho odčinit svou dnešní prací. Ale jeho dnešní přístup k věci – tedy argumentace, že byl jen kolečko v soukolí – nás vedl k pasáži o osobní odpovědnosti. Vím, má to spíš akademický význam, dál zůstává státním zástupcem a není jediný, kdo navzdory své minulosti pracuje na vrchním státním zastupitelství. Ale i tak považujeme rozhodnutí za důležité, jako určitou normu pro budoucnost.
* LN Myslíte, že by se jednou český státní zástupce mohl ocitnout v obdobné situaci jako prokurátor Jarnot v roce 1981?
Ale takové situace jsou pořád! Nebýt statečných lidí před dvaceti lety, nežijeme ve svobodné společnosti. Dnes nikomu nic nehrozí, maximálně nějaká drobná nepříjemnost; ale ani v 80. letech nešlo o nějaké roky vězení, jen nepříjemnosti mohly být větší. Spravedlnost chce odvahu. Člověk se nesmí bát, pokud si vybral povolání státního zástupce nebo soudce. Nesmí se bát zločinců a možné pomsty, nesmí se bát nepříjemné reakce na své rozhodnutí. Od toho má soudce postavení dané ústavou. Kdo se bojí, má jít dělat právníka do archivu.
* LN Příští týden začnete rozhodovat o novém návrhu na rozpuštění Dělnické strany. Nelitujete rozhovoru pro Respekt, který jste poskytl po prvním pokusu?
Co máte na mysli?
* LN Řekl jste tehdy, že Evropský soud pro lidská práva od 50. let jen jedinkrát souhlasil s rozpuštěním strany, a to v případě tureckých islamistů prosazujících teokracii a právo šaría. Jako člen senátu jste tak předem naznačil, že návrhy budete ve shodě se Štrasburkem zamítat.
Pokud se ptáte, jestli jsou u nás strany fakticky nerozpustitelné, pak odpověď zní nikoli. Ten nový návrh je obsahově úplně jiný, má přes devadesát příloh, spoustu listinných důkazů, videozáznamy, svědčit mají elitní policisté. Na rozdíl od prvního návrhu to nyní vláda neodflákla. A to ještě nepochybně přijde se svými důkazy Dělnická strana. Ne, výsledek není předem jasný.
* LN Jak jste spokojen s novými kárnými senáty, spadajícími pod váš soud? Verdikty se zatím nijak zvlášť nelišily od minulých kárných řízení. Třeba opilou státní zástupkyni jste nezbavili funkce, jen jí snížili na půl roku plat o pětinu.
Ještě je, myslím, na hodnocení brzy, nové senáty začaly letos. Příští týden bude dokončen první výrazný případ – státní zástupkyně Elena Votavová, která se podle médií stýkala s mafiány, měla řeč na jejich pohřbu a rezignaci odmítla s tím, že musí splácet hypotéku.
* LN Pro zajímavost: o kolik byste si byl ochoten nechat snížit plat, když celý stát potřebuje šetřit? Politici tvrdí, že snižují o 4 %, protože snížení o 20 % by soudci opět napadli u Ústavního soudu.
Politici se v takových případech odvolávají na soudce rádi. Totéž dělali u přestupkové imunity – a možná trochu zapadlo, že soudci jsou dnes za přestupky posuzováni, na rozdíl od zákonodárců, jako běžní občané. V platech je také rozdíl: jednak poslanec bere 60 tisíc hrubého, ale ve výsledku má i s náhradami 100 tisíc čistého, jednak si na rozdíl od soudců může přivydělávat – a nejen přednášením na fakultě a psaním knih. Takže pro soudce je snížení o 20 % docela dost. Pokud to bude o 4%všem... líbilo se mi, že prezident Soudcovské unie Tomáš Lichovník prohlásil, že pokud šetří všichni, pak my taky; to byla frajeřina. Soudci jsou dlouhodobě nespokojeni, že jejich platy jsou už léta zmrazeny, zatímco úředníkům potichu rostou. Ale chápu, že to je téma, které nemohou soudci u veřejnosti vyhrát. Dvanáct rozhněvaných mužů
* LN Na začátku jste mluvil o literární úrovni soudních rozhodnutí. Existuje nějaké, jaké se vám opravdu líbí?
Rád cituju nález Ústavního soudu 30/1998 Sb. o jazykovém výkladu zákona. Je to ten případ známý jako „lišky a norníci“, kdy prezident Havel vetoval zákon na ochranu zvířat a vznikl spor o počítání lhůt. V mé oblíbené pasáži stojí, že jazykový výklad je jen prvotní přiblížení se k právní normě, ale jeho mechanická aplikace – úmyslně či z nevzdělanosti – může dělat z práva nástroj odcizení a absurdity.
* LN Předseda amerického Nejvyššího soudu John Roberts si čte každý rok znovu anglického klasika z 18. století Samuela Johnsona, aby si tříbil styl. Máte knihu nebo film, k nimž se takto vracíte?
Jasně. Dvanáct rozhněvaných mužů nebo Kramerův Norimberský proces se Spencerem Tracym. Dobře ukazují složitost, pochyby, nutnost konfrontovat soudní moc s vlastním svědomím. Čtu si opakovaně Ameriku v pokušení od Roberta Borka nebo Fareeda Zakariu. Snažím se vyčíst, kam dojdeme – protože problémy, kterými procházíme, mají západní společnosti do určité míry za sebou.
* LN A pomáhá to k lepšímu stylu?
No... Letos jsme si na Nejvyšším správním soudu sezvali k analýze svých rozhodnutí odborníky z Ústavu pro jazyk český nebo znalce jako Antonína Přidala. Zatím, po pravdě řečeno, jsme se nad jejich rozborem občas museli docela červenat.
***
Životopis
Josef Baxa Narodil se 31. 12. 1959 v Klatovech. Vystudoval práva v Praze. Od roku 1984 pak působil jako soudce na trestním úseku u Krajského soudu v Plzni. V 90. letech se podílel na založení Právnické fakulty Západočeské univerzity, kde pak od roku 1995 vedl katedru trestního práva a vykonával i funkci proděkana. Je autorem publikací a článků z oblasti trestního práva a reformy soudnictví. V letech 1998–2002 byl prvním náměstkem ministra spravedlnosti (v této funkci pracoval postupně pro Otakara Motejla, Jaroslava Bureše a Pavla Rychetského) a podílel se na reformě soudnictví a přípravách velké novely trestního řádu. V lednu 2003 byl jmenován předsedou Nejvyššího správního soudu. Josef Baxa je ženatý, má dvě děti.
