PRAHA Ministerstvo kultury si nechalo vypracovat analýzu, která řeší, jak by v blízké budoucnosti měly vypadat dvě významné pražské scény - Státní opera a Národní divadlo. Měly by se ustanovit samostatné soubory opery a baletu, které by měly sídlo v SOP, a činohry se sídlem na Nové scéně. Zároveň má vzniknout zastřešující organizace, která by generálně rozhodovala a pod kterou by spadaly budovy ND (a Nové scény) a SOP v gesci ministerstva kultury. Stavovské divadlo by bylo převedeno na město Prahu a působila by zde mezinárodní mozartovská stagiona.
A to je nejspíš jádro problému. Podle ředitele ND Brno Daniela Dvořáka se jedná o pokus uloupnut onen drahokam - Stavovské divadlo - pro nějakou zájmovou skupinu. V této souvislosti se také opakovaně objevuje jméno Pražské komorní filharmonie (PKF). Že by Stavovské divadlo mělo přejít pod město Prahu a v něm působit PKF, sice odmítl její ředitel Radim Otépka, ale nevyloučil možnost, že by se do připravované struktury zapojil.
Divadelníci se sice shodují, že systémové změny jsou nevyhnutelné, ale podivují se nad způsobem komunikace, kterou ministerstvo zvolilo. Studie Josefa Hermana o stavu pražské opery, z níž ve svých plánech vychází, setrvávala v utajení a až v půlce minulého týdne se ocitla na webových stránkách ministerstva. Kritizuje se i to, že ministerstvo nesezvalo odborníky ani praktické divadelníky, až nyní údajně vzniká pracovní tým, který bude koordinovat postupy související s navrženou reformou. Údiv vzbuzují i termíny, reorganizace se má spustit už letos v červnu! Pověřený ředitel SOP Radim Dolanský upozorňuje, že tak závažnému kroku musí předcházet všestranné analýzy od právních až po ekonomické a bez nich nejsou změny možné.
Šéfdirigent orchestru ND Tomáš Netopil odmítá, aby při sloučení pražských oper vznikl jeden orchestr na základě nových konkurzů. „Vím, jak problematické je udržet a zvednout kvalitu orchestru, který vykonává jak přípravu nových produkcí, tak zajišťuje téměř každodenní operní provoz. Co se týká mozartovských produkcí dochází k výběru vždy menší skupiny hráčů, která se soustředí na určitý projekt. Tím můžeme zaručit konstantní tvar i vývoj celého orchestru. Z tohoto důvodu nemám žádnou důvěru ve formu tzv. nadorchestru, který by se věnoval repertoáru ND i SOP.“ Jiří Srstka, současný ředitel Dilie a v letech 1994-2002 ředitel ND, zdůrazňuje, že všechny reformy operních provozů, pokud nejsou podloženy naprosto pragmatickými důvody a následně i patřičnými výpočty, končí katastrofálně. Stejně tak bídně většinou dopadají pokusy slučovat více divadel do jednoho právního molochu.
Již dávno existující problém SOP versus ND je asi dobré nazírat z afinity peníze - provoz - diváci. Všechny tři divadelní domy (SOP, historická budova a Stavovské jsou z hlediska počtu premiér a hracích plánů spojité nádoby. Největší vadou na předkládaném řešení je dle mého soudu přestěhování činohry ND ze Stavovského divadla, které je pro činohru ideální, do historické budovy ND. Té se tam daří již řadu let jen zpola a z galerií na ni diváci ani nedohlédnou. Pokud se bude udržovat repertoárový provoz opery v SOP a také v ND, mnoho se neušetří a zřejmě nakonec vše dopadne jako za komunistů - dva orchestry (třeba naoko sloučené v jeden), dva sbory a jeden tým sólistů a to kvůli provozu.“ Srstka se domnívá, že bohatce ze zahraničí, který by financoval stálý provoz mozartovské stagiony ve Stavovském divadle, dnes nikdo nenajde. „A protože by se ve Stavovském Mozart hrát měl, mělo by „nové“ ND „na krku“ hned tři operní provozy.
Daniel Dvořák vítá to, že ministerstvo kultury začalo uvažovat věcně a snaží se definovat kam a proč směřovat státní prostředky. „Mám však své zkušenosti a léty ověřený vhled do praxe. Renomé autorů a účelovost, čouhající z materiálu jako sláma z bot, mě ujistily, že zde nejde o dobře míněnou snahu, mimo jiné se autoři přiznávají, že tak či tak bude operní provoz v Praze stát víc a více, nýbrž o nějaký postranní úmysl.“ Tím je podle něj eminentní zájem o Stavovské divadlo. Radim Dolanský připomíná také, jak je pro vlastní příjmy divadel závažný hrací plán. „Každý den, kdy se v divadle nehraje, musejí být tak jako tak hrazeny mandatorní náklady. Volný den znamená pro SOP ztrátu tržeb v průměru 350 000 korun. Uzavření a vznik nového jednoho operního a baletního souboru znamená, že obě divadla nebudou moci naplánovat příští sezonu, na kterou předprodej začíná již v březnu 2011.
