Rozumíte této tázací větě: „Nebo pro dobro španělského národa a nás všech přivede Prozřetelnost na scénu nového Caudilla?“ Není na ní samozřejmě nic k nepochopení. Caudillo znamená španělsky vůdce a po vzoru Mussoliniho (Duce) a Hitlera (Führer) se jím tituloval španělský diktátor Francesco Franco. Je to věta, kterou její autor dává prostě najevo, po čem touží a koho vyhlíží. Vyhlíží diktátora a spasitele, muže, který už jednou ve Španělsku Pořádek a Řád zavedl, sice ve válce, která stála zemi asi milion obětí a vedla se s neskutečnou krutostí, ano, na obou stranách, ale ta caudillovská válku proti legitimní vládě skutečně rozpoutala. Vyhlíží vůdce s pevnou a tvrdou rukou, muže, který rychle zametl se všemi rozvratníky, liberály, intelektuály, socialisty, ano, i s těmi komunisty, prostě s bezbožnou pakáží, která narušovala posvátný řád patriarchální společnosti, řád, který se tak líbí autorovi oné věty. Těmi, na které měl ten režim obzvlášť spadeno, byli samozřejmě homosexuálové, které náš vyhlížeč nenávidí s chorobnou vášní, jež vzbuzuje dojem, že se v ní obává něčeho zcela svého. Vyhlíží muže, který zavedl v zemi režim, jenž sice po čase, když se vylízal z válečných ran, které zemi sám způsobil, vedl k jisté prosperitě a stabilitě, ale zároveň obtočil společnost provazy pokrytectví, fízlování, schizofrenie a svatouškovství. Tím, kdo touží a volá po novém Caudillovi, není žádný anonymní ultrapravicový radikál z Národního odporu, nebo jak se ti čeští náckové jmenují. A článek nevyšel na žádném pokoutním serveru politické spodiny. Tou větou zakončil na serveru iHNed.cz svůj článek nazvaný „Caudillo, vrať se“ Michal Semín, bývalý ředitel Občanského institutu, člověk názorově blízký Hradu, člověk nikoli nevýznamný a nikoli bez vlivu.
To, po čem volá, je také známé: jmenuje se to fašismus.
O autorovi| Jiří Peňás, redaktor LN
