Borhyová, nebo Ochotská? A nebo obě? Která bude nadále české domovy zpravovat o světě? Zasažen posledními informacemi o svinské chřipce a dalším tajtrlíkováním našich politiků, dumá divák nad tím, která ze zlatovlasých oblíbenkyň národa se bude další léta zubit z obrazovky. Že jedna před časem povila dítě a druhá měla pletky s fotbalistou, ví i malé dítě. Diváci Novy s nimi mají přímo intimní vztah, vždyť koho jiného vídají na obrazovkách každý večer?
Jak probíhá nábor a práce večerních televizních zprávařek, mi v rozhovoru vylíčila jejich kolegyně Renáta Czadernová. Tehdy byla na Nově pár týdnů a její celebrití karma teprve rostla. Do Novy nastoupila po konkurzu, který trval tři čtvrtě roku. „Po moderátorech se toho moc nevyžadovalo,“ sdělila mi upřímně brunetka, která studuje humanitní studia na UK. „Musím ale nějak ukázat, že vím, o čem mluvím.“ Moderátorka se na vzniku nováckého zpravodajství nepodílí, reportáž dodá zpravodaj i s návrhem, jak by měla znít úvodní slova k příspěvku. Moderátorka si tzv. studio přečte a upraví do vlastního jazyka, avšak změnit je nemůže. Czadernová nerada cestuje, nemluví cizím jazykem a zprávy o dění ve světě si čte na internetu a v novinách. Českého diváka ale odhaduje s přehledem: „Je konzervativní, nemá rád změny. Rád kritizuje stylem už ji nebo jeho vyhoďte, ale těžko přijímá nové tváře.“ O odpoledních zprávách na Nově, které jsou zaměřené na místní události, říká: „Diváci je mají rádi, jsou to příběhy z každé české vesničky. Ty nezajímá, co se děje v USA, kam se stejně nikdy nepodívají.“
O tři státy na západ nás v newsroomu belgického vysílání RTL přijímá bruselský moderátor Gregory Willocq. Belgie je v lecčem podobná Česku a tato stanice zase připomíná Českou televizi. Francouzsky mluvící Belgičané se často utíkají ke zpravodajství, a to i lokánímu, z Francie. Ti, které zajímá i dění v Belgii, volí právě Willocqovy zprávy. Je majitelem příjemného, vemlouvavého hlasu a mandlových očí. Tady se na zpravodajství podílejí výhradně novináři, jež před usednutím do newsroomu dělali po několik let vstupy z terénu. Willocq takto „vstupoval“ osm let – od studia žurnalistiky v Lovaňi. „Nemůžeme přece jen číst. Kromě samozřejmých věcí, jako je rychlost a disciplína, musíme být skutečně multitaskoví. Když dojde na bleskové zprávy, je nutné se orientovat a improvizovat v diskusích,“ říká moderátor.
I pánové jdou na blond
V RTL na předměstí Bruselu mají rozlehlé zpravodajské centrum, které plodí zprávy zároveň pro televizi, rádio a internet. Willocq je přesvědčen, že v absolutním provázání médií je jediná budoucnost televize. Sám „čte zprávy“ ve 13 a 19 hodin. Po zbytek dne je v neustálém spojení se zpravodaji a s šéfredaktorem vytvářejí skladbu zpráv. V době, kdy jsme spolu procházeli televizní stanicí, Belgií otřásal pád banky Fortis, takže otevíral zprávy právě nešťastným finančnictvím. „Lidé píší a telefonují, o jak velké úspory už přišli. Ale právě dnes se rozhodujeme, jestli nedáme přednost zprávě o prodeji domu Marca Dutrouxe, belgického vraha dětí.“
Willocqovo zpravodajství v devatenáct hodin sleduje 800 tisíc diváků. Ač je známou tváří, v belgickém bulváru se neobjeví, v Belgii prý nefunguje takový hvězdný systém jako například ve Francii. Na rozdíl od našich krásek by častá přítomnost Willocqa v místním bulváru ke zvýšení sledovanosti zpráv asi nevedla. Důraz na vzhled je typický nejen pro komerční televize, ale celkově pro země, kde je zakořeněn silný machismus. Krásky s plným dekoltem tedy najdeme například v Itálii, ve Španělsku či Latinské Americe. Naopak státní televize a all-news stanice, jež sázejí na solidnost, tedy například BBC, CNN či Česká televize, se řídí heslem, které zformuloval při zakládání CNN Ted Turner: osobnost moderátora nesmí přehlušit obsah zprávy.
Neznamená to však nutně, že jeden přístup ke zpravodajství je lepší než druhý, jde totiž o rozdíl v samotném pojetí zpráv. Zatímco „solidní“ televizní zpravodajství se častěji zabývá závažnějšími tématy, záměrem takové Novy či televizí Silvia Berlusconiho je především zaujmout. Ostatně od 80. let se takové zpravodajství nazývá infotainment (zkřížením slov information a entertainment – zábava).
Nedostatkem informací ani český divák trpět nemůže, jelikož i jej zahaluje nepřetržitá vlna zpráv – lehce dostupných třeba na mobilním telefonu. Z moderátorů zpráv se postupně stávají moderátoři životního stylu, kteří nás provázejí večerním televizním rituálem. Zpravodajství nabralo znaky reality show, vezměme si už samotný úvod večerních zpráv televize Nova, kdy kamera dramaticky švenkuje a hlas jako z Velkého bratra oznamuje, s kým že to máme dnes čest. A podle peoplemetrových údajů jsou Televizní noviny na Nově již více než deset let suverénně nejoblíbenějším pořadem na českých obrazovkách. Pravidelně si je naladí třetina dospělé populace. Naopak zprávy na ČT1 mají stále nižší sledovanost, která dnes sotva dosahuje 10 %. Otázka, zda je to tím, že diváci jsou stále více lačni bulváru, nebo spíše tím, že ČT nedělá dobré zpravodajství, by byla na jiný článek.
„Bulvarizace“ a infotainment jsou tématem všude ve světě. Mediální komentátor internetového magazínu Slate Jack Shafer si například všiml, že v newsroomech se množí blondýnky. Paulu Zahnovou ze CNN, Amy Kelloggovou z Fox a Alex Wittovou z MSNBC nazval Árijským sesterstvem. Zatímco pouze každý dvacátý dospělý Američan se může těšit z přirozeně blond vlasů, zlatavou kšticí pohazuje každá třetí dospělá Američanka. Joanna Pitmanová, britská novinářka a autorka knihy Oblondýnách v této souvislosti píše, že blonďaté vlasy asociují mládí, roztomilost dětí a ženské obličeje s nimi prý vypadají měkce, sexy a plodně. Na blond se však v newsroomu nevrhly pouze ženy. Lou Dobbs ze CNN nebo Chris Matthews z MSNBC použili rovněž omlazujícího odbarvovače.
Všechny vás líbám
S moderátorskou celebritou se společnost může sžít na roky a zamiluje-li si ji, odpustí jí ledacos. O to víc s ní pak otřese její odchod. Taková situace nastala například loni ve Francii. Muži, který Francouzům týden co týden po jedenadvacet let četl o osmé večerní zprávy na televizní stanici TF1, přezdívali familiárně PPDA a k jejich životu patřil jako Eiffelovka a zpruzení rolníci. Patrick Poivre d’Arvor, kterého ženy milovaly a muži respektovali, však v červnu minulého roku dostal esemesku, kterou jej stanice z nejsledovanějších zpráv v Evropě propustila. „Jelikož jsem nedokázal odvrátit to, čeho jste dnes večer svědky, všechny vás líbám,“ byla jeho poslední slova při jeho posledních večerních zprávách. Zatímco se diváci stále pídí po tom, kde bude dvaašedesátiletý PPDA dále působit, na jeho židli sedí mladá a atraktivní Laurence Ferrari, absolventka Sorbonny, která dosud moderovala zprávy u konkurence. Ve Francii se šušká, že za vyhazovem PPDA je Nicolas Sarkozy. Ten se měl urazit, když mu při televizním rozhovoru PPDA sdělil, že mu nový prezident na summitu G8 připadal jako „natěšený chlapeček, který vstupuje na hřiště mezi velké kluky“. Sarkozy tehdy popuzeně opáčil, že ve dvaapadesáti se za žádného klučíka nepovažuje.
PPDA přitom živil bulvár pikantnostmi – například fingovaným rozhovorem s Fidelem Castrem v roce 1991. S kolegou tehdy sestříhali tiskovou konferenci a doplnili ji „exkluzivními“ otázkami. Jedna z jeho dcer trpěla anorexií a v 19 letech spáchala sebevraždu. PPDA v den její smrti četl zprávy a poté několik let vedl kampaň proti anorexii. V roce 2005 zase v interview přiznal desetiletého syna, jehož počal se svou kolegyní a rovněž celebritou Claire Chazalovou.
CNN efekt
Pouze anglicky mluvící moderátor může ovšem zažít globální slávu. Výsostné postavení mají havně moderátoři CNN, kterou sledují skutečně všechny hlavy světa – od euroamerických prezidentů po africké diktátory. Moderátoři proto procházejí přísným testováním v terénu, jejich denní prací jsou improvizované a přitom nutně fundované rozhovory s politiky, politickými experty a veliteli armád kdekoli ve světě. Toto totální nasazení – jež později převzaly další televize a internetová média – vedlo k tzv. efektu CNN. Začalo to pádem berlínské zdi a pokračovalo přes válku v Perském zálivu až do dnešních dní. U všech událostí byly a jsou kamery televize CNN International, která čtyřiadvacet hodin denně přenáší vývoj situace. To, že reportéři snímají válku div ne z hlavní tanků, nutí politiky jednat – a hlavně vyjadřovat se – rychle. CNN efekt tak na jedné straně vede k větší informovanosti, ale na druhé straně způsobuje, že povrchnost, mediální obratnost a líbivá gesta jsou v politice stále důležitější.
Moderátoři CNN předkládají divákům událost za událostí, vyzývají k diskusím všechny zainteresované a – díky internetu – i diváky. Když někde vypukne válka, sledují vysílání obě strany konfliktu, protože čerstvější informace ani nemohou mít. Moderátor sedící v Atlantě v newsroomu se stal součástí procesu, v němž se do sebe zamotávají informace, emoce a okamžité reakce stran. Na nějakou hlubší reflexi a analýzu není čas. Při posledním konfliktu mezi Izraelem a hnutím Hamás v pásmu Gazy se izraelská vláda snažila co nejdéle bránit vstupu novinářů na území Gazy. Kromě bezpečnostního rizika totiž hrozil efekt CNN, který mohl manévry izraelské armády zhatit. Lidé po světě by protestovali ještě intenzivněji, jednotlivé vlády by bez rozmýšlení a dohod vyhlašovaly stanoviska. A dopady ostrého stylu moderátorky CNN Ralitsy Vassilevy, která před zraky světa grilovala bezmocné vedení Palestinců Fatah, by mělo ještě tvrdší dopad…
Moderátoři CNN International jsou sami často aktéry událostí, kde se všichni pohybují rychle, aniž by věděli, kam proud událostí směřuje. A často se jim stává, že zatímco ve světě, od Pekingu po Buenos Aires, je zastavují lidé kvůli autogramu, v USA, odkud vysílají, jsou prakticky neznámí.
To jejich předchůdce Edwarda R. Murrowa zastavovaly na amerických ulicích davy. V 50. letech, kdy struktura televizního zpravodajství teprve vznikala, vybudoval Murrow newsroom komerční stanice CBS od základů. Sám vášnivý diskutér a rozhlasový novinář, věčně zahalený do dýmu camelek, vytvářel první formáty večerních zpráv. V obleku s kravatou – a samozřejmě cigaretou v ruce – četl zprávy, které si předtím sám připravil. Roku 1954 vyzkoušel svou mediální moc způsobem, na nějž se dnešní moderátoři bojí jen pomyslet. Se svým týmem sestavil půlhodinový pořad o Josephu McCarthym, jehož se tehdy bál i Bílý dům. Senátorovi, který svým honem na komunisty likvidoval americké umělce a intelektuály a ve Státech vytvářel politické dusno, zlomila vaz Murrowova preciznost, s níž poskládal dohromady senátorova prohlášení a jejich kontradikce. Pořad byl tak kontroverzní, že ho vedení CBS odmítlo podpořit. Murrowa to nezastavilo – zaplatil výrobu i reklamu na pořad v novinách. Dokázal by tohle dnes někdo z moderátorů?
Murrowovo zpravodajství sledovaly miliony lidí, druhý den byly jeho komentáře obsahem debat na ulicích. Dnes se o zprávách mluví méně, klasickým večerním televizním zprávám konkurují kabelové televize a internet. Zajímavou studii ale předložil Thomas E. Patterson, profesor z Kennedy School of Government při Harvardu. Mladí lidé se podle něj o dění ve světě zajímají v poslední době poctivěji a naléhavěji, nemají však zažité „setkávání se zprávami“ v určitý čas, tedy čtení ranních novin a sledování večerních televizních zpráv. Rituál pravidelného „setkávání“ v kruhu rodiny či přátel u zpráv je přitom podle Pattersona důležitý. Právě tam se prý totiž rodí zájem o politické a veřejné dění. Nestačí totiž zprávy přeletět očima o samotě u monitoru počítače, zprávy se musejí sdílet. Navíc, pokud nebudou zájemci o zprávy, nebudou televize do kvalitního zpravodajství investovat. A internetová média, která nabízejí vše zadarmo, nebudou nikdy mít peníze na to, otevřít si redakci dejme tomu v Africe. A tak o Africe nebudou žádné zprávy. Proto je tak důležité televizní moderátory poslouchat. A proto je tak důležité, aby nám měli co říci.
***
Francií otřásl vyhazov slavného moderátora PPDA, jehož nahradila atraktivní Laurence Ferrari
Brian Williams (50) NBC
Hlavní moderátor nočních zpráv byl v roce 2007 zařazen časopisem Time mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. Před absolvováním studií na The Catholic University of America odešel jako stážista k prezidentu Jimmymu Carterovi. Jeho hlavní zbraní je seriózní, konzervativní přístup spojený s humorem. Poslední tři roky si NBC jeho práci cení na deset milionů dolarů ročně.
Bob Schieffer (72) CBS
Vystudoval novinařinu na Texas Christian University a od roku 1969 četl večerní zprávy CBS, odkud si na čas odskočil jako korespondent do Washingtonu. Zprávy četl lehkým konverzačním stylem, ve kterém projevoval svůj názor. V newsroomu jej v roce 2006 nahradila mladší Katie Couricová. Schieffer nadále zůstává váženým komentátorem a americkou celebritou.
Ralitsa Vassileva (45) CNN International
Ač vstává denně ve 2.30 ráno, CNN International je pro ni stále práce snů. Je známá svým břitkým stylem. Pochází z Bulharska, kde v Sofii vystudovala angličtinu s bulharštinou, poté nastoupila jako reportérka do bulharské televize a současně přispívala v angličtině do CNN zprávami z Bulharska. V roce 1992 nastoupila do zahraničního vysílání CNN.
V roce 1954 změnil Edward R. Murrow během svého půlhodinového pořadu politické klima v USA ”
Patrick Poivre d’Arvor (62) dříve TF1
Na Institutu politických studií v Paříži absolvoval práva a orientalistiku. Od roku 1987 četl nejsledovanější večerní zpravodajství v Evropě, zprávy o osmé od pondělí do pátku na TF1. Francouzská celebrita známá pod zkratkou PPDA, autor mnoha místních bestsellerů, však musel post v loňském červenci opustit. Pravé důvody odmítá sdělit jak TF1, tak PPDA.
Laurence Ferrari (43) TF1
Po podivném odchodu PPDA nastoupila do zpráv o osmé. Je absolventkou Fakulty politické a sociální komunikace na Sorbonně. Ve Francii je oblíbená už od svého působení na konkurenčním Canal Plus. Do bulváru se dostala jako přítelkyně prezidenta Sarkozyho; oba byli v té době čerstvě rozvedeni. Po románku s Ferrari se francouzský prezident oženil s Carlou Bruniovou.
Jon Stewart (47) Comedy Central
Jako komik prošel mnoha televizními stanicemi (CNN, MSNBC a Fox News), až zakotvil v Comedy Central, odkud připravuje svůj satirický pořad The Daily Show. Zatímco Stewart zdůrazňuje, že se v jeho show jedná především o humor, nejen Američané pořad respektují jako velmi chytrou, informovanou kritiku politiků a vnímají jej jako inteligentní zpravodajství.
O autorovi| NORA GRUNDOVÁ, redaktorka Pátku nora.grundova@lidovky.cz
