Věra Čáslavská (gymnastka, olympijská vítězka, mistryně světa)
Je mi pana prezidenta Václava Klause líto; obávám se, jestli se u něj v poslední době neprojevila porucha osobnosti.
Vladimír Hanzel (dlouholetý blízký spolupracovník Václava Havla)
Člověk, který je stále ještě prezidentem našeho státu, se chová jako utržený z řetězu. Úplně ztratil soudnost. Chová se jako žárlivé rozmazlené děcko, kterému berou hračku. Ve skrytu duše mu je totiž jasné, že zakrátko se změní v epizodní zapomenutou figurku, kdežto Václav Havel bude stále víc považován za jednu z největších osobností novodobé české historie. Právě tato žárlivost na Václava Havla je pro Klause největším hnacím motorem. Motorem, který ho plnou parou žene do propadliště dějin.
ČTĚTE TAKÉ: |
Jiřina Šiklová (socioložka, disidentka)
Myslím si, že to svědčí o jeho potřebě zasahovat a za každou cenu na sebe upozornit, i ve velice negativním smyslu. Mně to připadá, že už je to mimo normu. Je to prestižní člověk, byl konzistentní a tyto výroky jsou opravdu více než pitomé, tupé. Jako by na poslední chvíli, než odejde, chtěl do všeho šlápnout. Jemu věci stále a stále nevycházejí a je svým způsobem tragédie, že člověk takto závislý na popularitě si na konci takto pokazí svůj obraz.
Klaus o HavloviVáclav Havel (a jeho specifická ideologie, pro kterou nemám lepší název než havlismus) byl absolutně jiný svět. Trh nazýval hokynářstvím, místo demokracie chtěl elitářskou postdemokracii, místo konzervatismu a tradičních hodnot prosazoval modernistické boření existujícího lidského řádu. Byla to spíše ozvěna francouzského jakobínství než britský konzervativní princip klasického liberalismu. Bylo to extrémní levičáctví. Tyto věty jsou jen stručným naznačením zásadních rozdílů mezi námi dvěma, není to vážné pojednání o Václavu Havlovi. Měl bych ale snad také alespoň zmínit jeho kosmopolitismus proti mé důvěře ve stát, ve kterém žijeme. Byl to také výbojný zahraničně-politický intervencionismus (a humanitární bombardování) místo respektu ke kterékoli zemi světa. |
Jan Urban (novinář, disident)
V evropském kontextu je taková neslušnost naprosto nezvyklá. Václav Klaus tím zpochybňuje všechno, co v demokratické politice znamená slušnost, ale i konzervativní hodnoty. Je to trapné, když není schopný říct to doma, ale vybere si k tomu poněkud obskurní, úplně nový polský superkonzervativní týdeník, jehož vydavatelé se schovávají za skupinu pojmenovanou Orlí péro a patří k těm, kteří zveřejnili naprosto nepodložené zprávy, že letadlo prezidenta Kaczynského bylo vyhozeno do povětří. Je to tendence, která představuje v české politice to naprosto nejnebezpečnější - neustálé přepisování historie pro osobní nebo současné účely. Tady není žádný rozdíl mezi Grebeníčkem, Klausem nebo Zemanem, kteří si vždycky vyberou nějaké téma, přepíší ho a myslí si, že tím získají nějaké body díky vybuzeným emocím. Já se za něj dost stydím. Je jako malý kluk, kterému na pískovišti sebrali kyblík a řekli mu, že musí domu. To je stejná psychologická motivace.
Alexandr Vondra (exministr, disident)
Havel byl liberál. Označit ho za jakobína je nesmysl. Kdyby byl Havel jakobín, skončil by Klaus na popravišti. To se nestalo, Klaus naopak pod Havlovým prezidentstvím politicky vzkvétal. Nic na tom nemění fakt, že oba byli často ve sporech, které ovšem řešili demokraticky, nikoliv revolučně.
Jeroným Tejc (předseda poslaneckého klubu ČSSD)
Václav Klaus využívá toho, že odchází a může mluvit svobodněji než v minulosti, aniž by byl za to kritizován. V této souvislosti je to věc, která se dala očekávat. On má určitý styl vyjadřování a mě to nijak nepobuřuje. Každý včetně Václava Klause má prostor ke svobodnému vyjadřování.
Petr Gazdík (předseda poslaneckého klubu TOP 09)
Přijde mi líto, že pan prezident se uchyluje k takovýmto ubohostem. Spíše bych stejně jako značná část národa ocenil, kdyby se spíše věnoval vysvětlení amnestie, kroku, kterým uzavřel korupční kruh 90. let, a nese znaky možného korupčního jednání.