Ve vzácně upřímné redakční poznámce píše nakladatel, že „kniha vznikala dlouho a bolestně“. Na výsledku je to vidět: texty jsou nesourodé, někdy jde o esejistické zamyšlení, jindy o historickou fikci, jednou je text celý v kondicionálu, podruhé v préteritu. Někteří autoři nepochopili zadání – třeba Bohumila Ferenčuhová místo aby napsala, co by se stalo, kdyby Štefánik nezahynul při havárii, píše hlavně o tom, jak havaroval.
Textů, které by byly dobře a invenčně napsané, zde najdeme pomálu. Zajímavé konstrukce vytvořili Lukáš Velek (kdyby nezabili Františka Ferdinanda), Tomáš Zahradníček (kdyby Masaryk za války zahynul), Zbyněk Zeman (kdyby v roce 1935 zvolili prezidentem Bohumila Němce) a Jiří Rajlich (kdyby se v listopadu 1939 zdařil atentát na Hitlera). Z poválečných dějin zaujmou dva texty Pavla Kosatíka – první (kdyby Gottwald nezemřel v roce 1953) však stojí na charakteristice Beriji, která neodpovídá realitě – a článek Michala Musila, který si jako jediný dal práci s novou rešerší (kdyby Ruml v roce 1998 neodmítl koalici s ČSSD).
Celkový dojem z četby by se dal shrnout do věty „kdyby tak čeští historici uměli lépe psát a měli více fantazie...“.
***
Co kdyby to dopadlo jinak? Křižovatky českých dějin
Vydalo nakladatelství Dokořán, Praha 2007, 183 stran.
