Neděle 14. července 2024, svátek má Karolína
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Kdyby měl Mácha GPS

Česko

Putování krajinou působí v éře satelitní navigace a horských kol podivínsky. Přesto skupina Pilgrim vyráží podle Máchy na krkonošskou pouť.

Troufli byste si jít pěšky ze středu Čech na Sněžku? A pokud ano, brali byste to jen jako sportovní výkon, nebo i jako duchovní očistu? Taková motivace zní jaksi abstraktně. Ale poutníci ze sdružení Pilgrim, kteří dnes vyrážejí na Sněžku po stopách Karla Hynka Máchy, v tom mají jasno. Za formální metu stanovili nejvyšší český vrchol, ale jejich skutečným cílem je pouť sama o sobě. Tím chtějí připomenout největšího českého chodce KHM.

Putování jako by se vymykalo z naší doby. Ruku na srdce, kdy naposledy jste potkali poutníka? A poznali byste ho vůbec? Poutník je člověk v civilu. Nepotřebuje speciální „horské“ boty, oděvy, krosny, mapy ani přístroje - vystačí si s malým batohem a holí. Není tak nápadný jako skupiny turistů s alpinskými hůlkami. Nemusíte před ním uskakovat jako před cyklisty na horských kolech. Ti - na rozdíl od poutníků - disponují přesnými mapami, satelitní navigací, přístroji GPS a mobily. K čemu to všechno? Aby se neztratili? Kdepak, aby měřili a potom srovnávali své výkony - počet uražených kilometrů, průměrnou i nejvyšší rychlost.

Poutníci nejsou posedlí výkonností a právě v tomhle smyslu se vymykají duchu dnešní doby. I ti, co vyrážejí ve stopách Máchovy krkonošské pouti ze srpna 1833, mají snad u sebe mobily a GPS. Ale jejich cílem není zaznamenávat rekordy.

Z deníku triatlonisty Karel Hynek Mácha je symbolem romantického rozervance. Ale nahlédnemeli do poutnických pasáží jeho zápisků, získáme reálnější obraz. Ty pasáže spíše než rozervance připomínají tréninkový deník triatlonisty. Ne že by šlo Máchovi o chodecké rekordy, ale pěší chůze byla nejdostupnějším dopravním prostředkem jeho doby. A především prostředkem, který umožňoval nejhlouběji vnímat okolí. Pokud měl tedy na pouť do Krkonoš vyhrazený jen týden, musel sebou hodit.

Proč sdružení Pilgrim vyráží v jeho stopách? Už na jaře to v rozhovoru pro Respekt vysvětloval organizátor poutě, kunsthistorik Jiří Zemánek. Putování krajinou má podle něj smysl jen tehdy, trvá-li delší čas. „Šel jsem třeba dva tři dny,“ říkal o svých předchozích poutích, „spal venku pod hvězdami, aniž bych věděl, kam půjdu. A najednou jsem si uvědomil, že to je zajímavý moment - nevíte, kde budete spát, nemáte nic zajištěného, nic není předem jisté.“ Ano, u Zemánka převažuje alternativní přístup nad romantismem.

Mácha se jako romantik vnímal a sám se do něj stylizoval. „Jinoch tento byl as dvacítiletý; černý oděv jeho pevně přilehaje jevil štíhlost vysoké postavy; temné vlasy jeho syčely ve větru kolem bledých líc a pěkného čela,“ napsal autobiograficky v próze Pouť krkonošská. No, dejme tomu, že tak vypadal - jeho věrohodný portrét se neuchoval. Ale vědomě si ubral téměř tři roky. „Dvacetiletý jinoch“ zní romantičtěji než „třiadvacetiletý mladý muž“, ne?

Při poutích šla ovšem romantika stranou. Romantické vizi odpovídá putování osamělého mladíka. Jenže Mácha své velké cesty absolvoval ve společnosti. V roce 1832 šel na Bezděz s bývalým spolužákem Eduardem Hindlem. S ním podnikl o rok později i krkonošskou pouť. V roce 1834 šel pěšky do Itálie s přítelem Antonínem Strobachem. Další rok vyrazil přes severní Čechy do Saské Kamenice s Antonínem Šimákem. A ještě čtyři týdny před smrtí putoval na Milešovku s Pflegrem Kopidlanským.

Mácha chodil velmi rychle. Jeho chodecká výkonnost (60 kilometrů denně) působí neromanticky, stejně jako pečlivé plánování poutí. Kdyby ho lidé z Pilgrimu chtěli napodobit doslovně, pěkně by se zapotili. Jak se dovídáme z Máchových zápisků, každý den vyrážel ve 4 hodiny ráno (dodejme, že tomu odpovídá čas 5 hodin podle nynějšího letního času). A jak se dovídáme z jeho Plánu cesty do Krkonoš z Prahy, byl to opravdu kalup. Na ukázku:

Outerý. Z Prahy ráno ve čtyry hodiny dne 20. srpna 1833 přes Libeň, Prosík, okolo Střížkova, přes Ďáblice, okolo Bakoměřic do Libeznice, odtuď po silnici přes Labe na Štěpánském přívoze až do Mělníka. Tam se zdržíme do dvanácti hodin. Odtuď k Svatému Jánu na kopci, tam zustaneme skoro do třech hodin. Odtuď na Vysokou přes Nový Kokořín do zřícenin starého Kokořína, jehožto sklepích nám bude přenocovati.

Dovedete si představit, že ráno vyrazíte pěšky z Prahy a v poledne už jste v Mělníku? Že na nocleh dojdete na Kokořín? A že další nocleh strávíte až v Mladé Boleslavi? Je-li toto romantika, pak je to romantika tvrdě odpracovaná a pro nás, změkčilce 21. století, už těžko napodobitelná.

Řekněme rovnou, že sdružení Pilgrim Máchovu pouť doslovně nenapodobuje. Nevyráží z Prahy, ale až od soutoku Labe s Vltavou. Nad úsekem Praha-Mělník zlomili hůl a zřejmě mají pravdu. Autor těchto řádků absolvoval s přáteli pěší putování okolo Prahy na etapy, po jejích administrativních hranicích, tedy mezi dílem rozestavěnými a dílem zpustlými silnicemi, halami, výrobnami, sklady, výkopy, zákopy a kdoví čím ještě. Ta zkušenost říká, že v takové krajině putování smysl nemá. A cílem Pilgrimu je - jak řekl Zemánek Respektu - usilovat o průchodnost krajiny. V tom vidí dnešní smysl máchovského étosu chodce a budiž jim za to dík.

KHM na horském kole?

Zůstává tedy chodec a poutník Mácha protipólem sofistikovaných a výkonem posedlých trekařů či krosařů? To vůbec není tak jasné.

Mácha používal - jak bychom řekli dnes - nejlepší dostupnou technologii své doby. Cesty chystal s pomocí kvalitních map, a to v éře, kdy podrobné mapy nebyly běžně k dostání, neboť je střehl stát. Na cesty chodil s dalekohledem (právě proto zachytil tak přesné obrázky navštívených hradů), což bylo tehdy dražší a vzácnější zboží, než je dnes GPS.

Můžeme si tedy zaspekulovat, že kdyby se Mácha dožil rozvoje technologie GPS, dokázal by ji využít a nelámal by nad ní svou poutnickou hůl. Ale že by řádil v pískovcové krajině na horském kole? Tahle spekulace by byla už hodně divoká. Řádění na horském kole - na rozdíl od „gépéesky“ - totiž pohlcuje až příliš mnoho soustředění potřebného k prožitku pouti.

***

Mácha chodil velmi rychle. Jeho výkonnost (60 kilometrů denně) působí neromanticky, stejně jako pečlivé plánování poutí.

O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK komentátor LN

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!